Šílený pes se říká bylince hledající si místo v zahrádkách. Léčila zvířata, kvůli účinkům se k ní obraceli i lidé

Šišák je z čeledi hluchavkovitých a má zajímavé přezdívky, které vypovídají nejen o jeho vzhledu, ale i minulosti. Říká se mu například modrá přilbice. Má totiž modré květy, které jsou uspořádané do jednostranných hroznů. Ty skutečně při zapojení představivosti připomínají středověké turnajové přilbice.

Ještě zajímavější je jiné, pro tuto rostlinu známější pojmenování. Říká se jí „bylina šíleného psa“, je to ostatně i jeden z jejích starých anglických názvů. Šišák se v dávnější minulosti používal pro léčbu lidí, kteří byli infikováni vzteklinou. V kombinaci s jinými bylinkami byl vyhledáván pro účinky na záchvaty paniky.

Během 18. století byl na severoamerickém kontinentu šišák užíván jako bylina proti vzteklině a později jako účinné sedativum. Využití měl pro psy trpící epilepsií, používá se pro neklidná a týraná zvířata.

„Použití přírodních prostředků však vyžaduje čas a trpělivost. Musíme si uvědomit, že psi, kočky nebo koně mají dobrou paměť a traumatické zážitky z minulosti nepřekonají ani nezapomenou za pár dní,“ sděluje pohotovostní neurolog a propagátor bylinek Zbyněk Mlčoch.

Podle něj je šišák, stejně jako sporýš, známou regenerační bylinou, jejíž účinky pomáhají zklidnit a uvolnit nervový systém a léčit a obnovovat nervovou tkáň.

„Šišák je účinný při výskytu křečí a epileptických obtížích, uvolňuje nervový systém a je vhodný ke snížení podrážděnosti, neklidu a při výskytu faktorů dráždících zažívací trakt," uvádí.

Na pěstování není šišák nijak náročný. Aby se mu dařilo, najděte mu prosluněné stanoviště. Vyhovuje mu většina zahradních půd. Na co je však náročný, je voda. Vyžaduje dostatek vláhy.

Můžete si ho vypěstovat ze semen, sehnat se dají i sazenice. Pokud rostlinu vysazujete v počtu více kusů, dodržte rozestup zhruba 30 centimetrů. Šišák může dorůst do výšky půl metru. Kromě květů na něm zaujmou i široce zašpičatělé listy s výraznou žilnatinou.

Šišák se může množit samovýsevem, takže můžete po nějakém čase najít malé rostlinky v jiné části zahrady, jako se to děje třeba u meduňky či šanty. Ty také rády „cestují“. Nevadí, buď malý šišák na novém místě necháte, nebo ho vytrhnete a zkompostujete či přesadíte k dalším šišákům.

Pokud se rozhodnete nemít šišák „jen na okrasu“, sklízí se kvetoucí nať, která se suší ve stínu. Následně se pije ve formě čajového nálevu, použít ho lze i se zmiňovanou meduňkou, která má také zklidňující účinky. Z byliny se vyrábí i lihové tinktury. Šišák obsahuje, mimo jiné, známé lidské neurohormony serotonin, takže pomáhá třeba i při nespavosti.