Secesní skvost pod Vyšehradem se rozpadá, Praha 2 kvůli stavu bývalého nádraží podala trestní oznámení
18. října 2020 11:36
Přidejte si nás na domovskou Stavební úřad Prahy 2 vydal rozhodnutí, kterým nařídil kromě jiného „provedení účinných opatření proti klimatickým vlivům, zejména zakrytí střechy, aby se eliminovalo zatékání do domu a další devastace objektu".
Majitel budovy však nařízení nerespektuje, proto bude stavební úřad dále postupovat v rámci zákona a prostředky vynaložené na zabezpečení objektu bude vymáhat po vlastníkovi.
„Už toho máme opravdu dost! Stav tohoto památkově chráněného objektu je alarmující a přístup vlastníka hanebný. Jednání magistrátu se soukromým vlastníkem se táhnou roky a také nikam nevedou. Obrátili jsme se proto na orgány činné v trestním řízení a podali trestní oznámení a věc řešíme po linii státní správy. Jsme připraveni udělat razantní kroky, které povedou k záchraně této památky a jedné z dominant Prahy 2, “ uvedla starostka Jana Černochová.
Praha 2 stála o chátrající budovu už v roce 2007, kdy ji chtěla bezúplatným převodem získat od Českých drah a následně ji celou zrekonstruovat. Zvažovalo se, že by následně objekt sloužil pro veřejné kulturní aktivity. Nicméně národní dopravce tehdy tvrdilo, že převedení není dle zákonů možné a musí postupovat v duchu řádného hospodáře, tedy jít cestou prodeje. Do aukce se Praha 2 přihlásila, ale jelikož s ohledem na platnou legislativu musela předem zveřejnit, kolik je ochotna za budovu dát, nebyl problém ji přeplatit. Ironií osudu je, že majitel se skutečně jako řádný hospodář nechová.
„Přestože nádraží není v majetku naší městské části, tak jsme pro zajištění maximální ochrany obyvatel ihned zabezpečili okolí objektu zábranami. Budova nádraží bude také pod zvýšeným dozorem městské policie,“ dodala Jana Černochová. Jak si server Pražský patriot o víkendu ověřil, hlídky strážníků na místo skutečně dohlíží.
Budovu v pátek večer zkontroloval statik, podle kterého jsou dočasná opatření dostačující. „Chybí z velké části střešní krytiny, plechy opadávají a na některých místech je již viditelná spodní dřevěná konstrukce. Ještě pár měsíců zpět střecha v tak špatném stavu nebyla. Jestli do ní bude dál zatékat nebo padat sníh, tak se bude nejen dál snižovat hodnota památky, ale i prodražovat její oprava,“ uvedl zastupitel Prahy 2 Jaroslav Němec.
Budovu nádraží by do svého vlastnictví chtělo získat město, jednání se však zatím nedaří a magistrát uvažuje i o vyvlastnění. Pražský radní pro majetek Jan Chabr již dříve řekl, že majitel požadoval buď příliš velkou cenu, nebo výměnou stavební pozemky, se kterými již však má magistrát jiné záměry.
Podle dřívějších vyjádření chtěl vlastník 117 milionů korun, magistrát na základě znaleckého posudku mohl nabídnout pouze 67 milionů.
V případě získání objektu do vlastnictví Prahy by tam mohla být po rekonstrukci umístěna Slovanská epopej Alfonse Muchy. O to má zájem i Praha 2. Nádraží patří mezi sedm míst, o kterých nyní město pro umístění cyklu uvažuje.
„Poslední jednání města s vlastníky o případném odkupu proběhly počátkem března letošního roku, od té doby je ticho. Jakékoli zaváhání může teď zavinit to, že bude památka ztracena. I když je nyní krize a zdraví je přednější, myslím, že má stále smysl o záchranu památek bojovat. Je nutné okamžitě jednat a zabezpečit budovu před jejím zřícením a zahájit i proces vyvlastnění,” dodal Němec.
Anketa
Jste pro vyvlastnění budovy vyšehradského nádraží?
Jak šel čas s nádražím Vyšehrad…
Nádraží Vyšehrad bylo postaveno na počátku 20. století. Mělo hrát roli určitého mezičlánku v rámci takzvané Pražské spojovací dráhy, železniční tratě propojující Smíchov s tehdejším nádražím Františka Josefa (dnes hlavní nádraží).
Budova se mohla pochlubit železničním podchodem pro cestující, vůbec prvním na území Prahy, který představoval spojnici mezi budovou nádraží a nástupištěm umístěným mezi kolejnicemi. Při čekání na vlak se Pražané mohli uchýlit do dřevěné čekárny, která si díky unikátnímu architektonickému profilu vysloužila zápis mezi kulturní památky i sama za sebe.
Už v roce 1960 se ale zastávka na Vyšehradě ukázala jako nadbytečná, byla přeměněna na pouhou výhybnu, čímž se začal psát příběh jejího úpadku.
V roce 1990 proběhla nezdařilá rekonstrukce, v jejímž důsledku došlo k promáčení stropů, což budovu poškodilo ještě víc. Během 90. let zde proběhl incident se squattujícím bezdomovcem, kterému omylem nádraží podpálil. Vzniklý požár nebyl fatální, na druhou stranu budově v již tak dezolátním stavu moc nepomohl.
Naděje svitla, když nad secesní budovou v roce 2001 převzal patronát Národní památkový ústav a prohlásil ji za kulturní památku. Paradoxně se díky tomu situace dále zkomplikovala, což dokazují budoucí vleklé spory o její vlastnictví.
V témže roce České dráhy podepsaly nájemní smlouvu s neziskovou organizací Nádraží z.s., jež chtěla budovu přetvořit na multifunkční kulturní centrum. Ambiciózní projekt byl veřejností kvitován s povděkem, na původní podobě budovy by se podepsal minimálně, a zamýšlená kompletní renovace měla potenciál vyřešit zoufalou situaci v rovině bezpečnostní i estetické.
Je patrné, že projekt nebyl dotažen, a to v důsledku transformace státního podniku České dráhy z roku 2003. Tehdy se totiž národní dopravce rozpadl na dvě nástupnické společnosti – původní České dráhy a Správu železniční dopravní cesty (dnes Správa železnic). Mezi těmito státními organizacemi téměř ihned zavládly vleklé spory o nemovitosti v majetku původních Českých drah, a nejasná situace vyústila mimo jiné k vypovězení nájmu spolku Nádraží.
O rok později se obě organizace shodly, že znovu vidí potenciál ve zřízení železniční zastávky Praha – Vyšehrad. Z hlediska uživatelské příjemnosti bylo ale vhodnější umístit ji do oblouku u Ostrčilova náměstí. Budova nádraží byla pro tento záměr zbytečná – a tak došlo k jejímu zařazení do veřejné aukce.
Firma v roce 2008 bez potřebných povolení zbourala dřevěnou hrázděnou čekárnu a vykácela přilehlé aleje lip a topolů v okolí nádraží. Tím se dostala do konfliktu s řadou státních institucí, včetně Národního památkového ústavu, České inspekce životního prostředí i Drážním úřadem.
Pokutována byla maximální částkou 100 tisíc korun, což ale firmu k žádné výjimečné rekultivační aktivitě nemotivovalo. Projekt na výstavbu dvou prosklených administrativních budov s podzemními garážemi se v místě nepodařil realizovat.
