Sarkoidózu je třeba poznat včas, diagnostiku nemoci lékařům ztěžují netypické příznaky

Sarkoidóza je systémové zánětlivé onemocnění neznámého původu. Je typické tvorbou drobných uzlíků a může postihnout v podstatě jakýkoli orgán nebo tkáň. Nejčastěji, až v 90 % případů, se vyskytuje v plicích a hrudních mízních uzlinách. Může ale poškozovat také oči, kosti, kůži, nervový systém či srdce.

U třetiny pacientů probíhá bez příznaků, u ostatních se obvykle objevují obtíže, které lze snadno zaměnit za virózu. „Akutní sarkoidóza se projevuje horečkami, bolestmi kloubů, otoky kotníků, začervenáním kůže především v oblasti nártu. U chronické formy se objevuje únava, dušnost, suchý kašel, někdy bolest na hrudníku,“ vysvětluje profesor Vítězslav Kolek. Právě pestrost a netypičnost příznaků lékařům velmi ztěžuje diagnostiku, často na sarkoidózu ani nepomyslí.

„Správné určení diagnózy a nastavení léčby vyžaduje velkou zkušenost lékaře a často i mezioborovou spolupráci. Je nutné získat vzorek postižené tkáně a prokázat přítomnost typického uzlíku. Díky moderním technologiím jsme toho schopni bez chirurgického zákroku a doufáme, že v budoucnu se dočkáme jednoduchého krevního diagnostického testu,“ říká profesor Kolek. Pokud lékař nemoc diagnostikuje včas, má ve většině případů pacient dobrou prognózu.

Trvalé potíže má víc než 20 % nemocných. „Základní otázkou při volbě terapie sarkoidózy je rozhodnutí, zda nemoc léčit, nebo vyčkat spontánního uzdravení. Pokud ji léčíme, začínáme kortikosteroidy, které ale mají řadu nežádoucích účinků. Pacienty proto musíme intenzivně sledovat. Při neúčinnosti kortikosteroidů a v závažnějších případech nasazujeme imunosupresiva nebo biologickou léčbu,“ popisuje profesor Kolek.

Lékaři ale bohužel u biologických léků narážejí na problémy s jejich úhradou ze zdravotního pojištění. „Řada nových léků používaných u postupujících forem sarkoidózy je sice praxí dobře ověřena, ale můžeme je podávat jen na speciální žádost o úhradu. Ne vždy se však setkáváme s porozuměním u plátců a biologická léčba je schvalována spíše výjimečně,“ upozorňuje profesor Kolek.

Celosvětově trpí sarkoidózou asi 1,3 milionů lidí. V Česku lékaři diagnostikují přibližně 800 nových případů ročně, celkem sledují asi 8 500 nemocných. Častěji jsou sarkoidózou postiženy ženy, typicky v období po menopauze. U mužů se vyskytuje v mladším věku, nejčastěji mezi 35. a 40. rokem života.

Nemocní jsou unavení, méně výkonní, zadýchávají se a kašlou. Mají různé bolesti, kosmeticky nepříjemné kožní defekty, potíže se zrakem či s intelektuálními funkcemi. Někteří mohou ochrnout, mohou mít i těžké poruchy srdečního rytmu až srdeční selhání. Nemocní mají potíže s metabolismem vápníku a častěji se u nich vyskytují ledvinné kameny.