S bolestí hlavy Silvie (50) bojovala už od dětství, poškodilo to vztah se synem
5. listopadu 2022 08:48
Přidejte si nás na domovskou „Poprvé mě záchvat chytil asi v jedenácti letech. Bohužel tehdy migréna nebyla úplně známá diagnóza, takže lékařům nějakou dobu trvalo, než na to přišli,“ popisuje počátky své nemoci paní Silvie. Postupně počty záchvatů migrény rostly a s tím i dávky léků proti bolesti, které musela polykat.
„Nejvíc počty záchvatů vyskočily, jakmile jsem se dostala do puberty. Stále nezabíralo nic, babské rady, akupunktura, psychoterapie. Jenom další a další analgetika,“ vypráví. Když se jí ve 27 letech narodil syn, zůstala na něj sama, což s migrénou nebylo zrovna lehké.
„Péče o dítě je náročná sama o sobě, a když jsem nás oba ještě chtěla uživit, musela jsem se otáčet. Sice mi pomáhali rodiče, ale na práci jsem stejně sehnala maximálně nějakou brigádu, a to nestačilo,“ říká paní Silvie.
Po čase jí lékař na bolest předepsal takzvané triptany, které konečně přinesly alespoň nějakou úlevu. Na Karvinsku ale těžko hledala zaměstnání, několikrát skončila na úřadu práce a jako matka samoživitelka si bohužel nemohla dovolit kupovat lék pravidelně, protože potřebovala každou stokorunu.
„V práci jsem o migréně nikdy nemluvila, nechtěla jsem riskovat, že mě vyhodí. Když jsem dostala záchvat na směně, snažila jsem se to nějak přetrpět a zvládnout,“ popisuje. Nemoc jí narušila i vztah se synem, který jí v pubertě začal vyčítat, že je jen věčně unavená z práce, nebo má ataky migrény.
„Odstěhoval se hned, jak byl dospělý. Pořád k sobě hledáme cestu zpátky, ale poslední roky už je to lepší,“ říká paní Silvie, které se nakonec díky rekvalifikačnímu kurzu podařilo najít stálou práci pečovatelky. Co se týče léčby, neuroložka jí postupně předepisovala různé druhy profylaktických, tedy preventivních léků, které nejsou přímo určeny na migrénu, ale mohou ovlivnit její průběh.
„V posledních dvou letech jsem vyzkoušela asi čtyři různé léky, ale nezabíraly a bylo mi po nich špatně. Pak jsem ale při brouzdání po internetu narazila na organizaci Migréna-help a věci nabraly správný směr,“ říká. Prostřednictvím této pacientské organizace se loni poprvé doslechla o biologické léčbě.
Po vyšetření místním neurologem jí pojišťovna nasazení biologické léčby schválila letos v zimě a zatím je z výsledku nadšená. Počet záchvatů se snížil z 12 na pouhé tři měsíčně. „Celý život jsem migrénou byla diskriminovaná a teď teprve zjišťuji, jaké to může být bez ní. Už jsem si na léto naplánovala dovolenou. Zůstávám ale opatrná, zatím se každé tři měsíce bojím, aby mi léčbu schválili znova,“ uzavírá.
