Rusý, střenka, zesinat, jihnout, mamon nebo kecafon. Řadě slov už mladší generace nerozumí

Jde-li o výslovnost (dobrej, hodnýho, vokno, otevřené samohlásky), pak o ´pražštině´ mluvit nemůžeme, jedná se o jevy typické pro celé středočeské nářečí – přítomné tedy i v Kladně, Českém Brodě nebo Řevnicích.

Co se týče neoficiálního označení například některých míst v Praze – Kulaťák (Vítězné náměstí), Sherwood (Hlavní nádraží), Fučíkárna (dnešní Výstaviště Praha), Husákovo ticho (Těšnovský tunel), ta už mají k slangu a ´pražštině´ blíž. Podobné domácké názvy míst ale najdeme samozřejmě v jakémkoli jiném městě.

Obecně se slang váže spíše k nějaké užší sociální nebo profesní skupině než k celému městu. Takže i o „žižkovském slangu“, známém z první republiky, můžeme asi spíš uvažovat jako o slangu dělnických vrstev, případně „pražské galerky“, než jako o jazyku celé čtvrti. V hlavním městě se mluví středočeským nářečím.

Slang pracovníků pražského metra

V rámci nespisovné češtiny existují různé druhy slangů – vojenský, řemeslnický, technický, železničářský, motoristický, sportovní, cirkusový, divadelní, hudební, pracovníků médií, školní a studentský nebo drogový. Metropole se týká kupříkladu slang pracovníků městské dopravy.

Ze samotné dopravy cestujících vyplývají například výrazy jako kecafon (mluvítko, kterým se mluví k cestujícím) či kaštani (cestující). Tramvajácký slang, a do značné míry také slang pracovníků pražského metra, zahrnuje třeba výraz angličák (dvojitá křižovatková výhybka).

Existuje i publikace Slang pražských dopraváků. Například výraz Turecko znamenal garáž autobusů Kačerov, označení vzniklo v 70. letech, kdy se tamní ředitel jmenoval Turek. Dnes by kdo těžko věděl, o co se jednalo.

Slovo dráteník, které se používá dodnes, znamená pracovníka, který zařizuje, udržuje a opravuje trolejové vedení. Naopak už se neužívá šnapr, což byl výraz pro závěru utažené brzdy. Atomová vrata zase znamenala tlakový uzávěr stanice nebo tunelu metra.

Co už mládež neužívá? Horlivý, osočit či unylý

Bez ohledu na takzvanou pražštinu či jiné slangy existují ale i slova, která už neumí používat současná mládež. Lingvista Jiří Kostečka je v minulosti vyjmenoval ve svém výzkumu.

Jsou to například tato slova: cudný, horlivý, hvozd, chmury, chrabrý, jihnout, jímavý, jízlivý, kasat se, kazajka, klání, kloudný, komolit, konejšit, lačný, láteřit, ledabylý, lomozit, lpět, mamon, mdlý, nedůtklivě, nejapný, niterný, osočit, ostýchavý, otálet, perný, pohnutka, pokoutně, ponurý, pookřát, pověra, potutelný, proradný, prchlivý, předpojatý či pýřit se.

Nebo: rmoutit se, rozšafný, rusý, schlíplý, slídit, spílat, srdnatý, strádat, střenka, svérázný, svízel, šev, tklivý, trýznit, úděl, uhranout, unylý, úlisný, upejpat, úporný, úskalí, uštěpačný, útlocitný, vesměs, výspa, vzývat, záhy, zakabonit se, zakolísat, záludný, zášť, zesinat, zevrubný, zpupný či ztepilý.