Rudolf Havlík: Na konci světa
16. dubna 2026 09:55
Přidejte si nás na domovskou Jeho znalosti a informace jsou trnem v oku jeho obchodním partnerům, protože už toho ví tolik, že by je klidně mohl zruinovat, kdyby se rozhodl vynést informace do světa. A to se miliardářům nelíbí. Společně se rozhodnou zadat mu další úkol, ale zapomenou mu říct, že při něm má omylem přijít o život. Vše mu navíc znepříjemňuje záhadná žena, která se k němu přidá, a Joe zjišťuje, že toho ví ještě víc než on.
Dramatická, cynická a humorem prosycená dobrodružná cesta za vykoupením ze světa fast fashion módy zavede Joea z Afriky přes Indický oceán na Filipíny, do Číny, Kambodži až na hranice Tibetu, Bhútánu, Nepálu a himálajských velehor. Nový román Rudolfa Havlíka vás s humorem vtáhne do divokého světa výroby oblečení, která je mnohdy dobrodružnější, než se může zdát.
Vtipný román o smutných věcech ve světě fast fashion.
Ukázky z knihy:
„Chtěla jsi to vidět. Tak se dívej,“ upozornil jsem ji. V rozlehlé podzemní místnosti se sníženým stropem, který zdatně podporuje klaustrofobické pocity, je textilní továrna. Ze sníženého stropu svítí zářivky a vrhají do haly ostré zelenobílé světlo, jež celý dojem ještě znepříjemňuje. Je tu vedro, vlhko a do toho všude neustále burácí šicí stroje a větráky. Žádná okna, jen špinavé zdi a hromady pestrobarevného oblečení, odřezků, zipů a odpadu. Carterová vzala do ruky jednu mikinu a prohlédla si visačku. Zavrtěla hlavou. „Neuvěřitelný…,“ prohodila spíš jen tak pro sebe. Chápu. Tohle logo vídá obvykle na hlavní třídě v Londýně, a ne tady. Člověka to trochu rozhodí. Až po chvíli si uvědomíte tu neuvěřitelnou věc. Všude kolem strojů, u střihacího stolu, u potisků se pohybují děti. Od sedmi to patnácti let. Polonahé, bosé, protože jinak se tu přežít nedá. Jsou jich tu stovky. Zvedají ke mně své zvědavé pohledy a nevědí, co mají dělat, co si myslet, protože sem jinolidi nechodí, a z jejich očí je vidět, že si nejsou jisté, jestli jejich práce náhodou neskončila a jestli se to tu celé nezavře. Mezi nimi na ně dohlíží několik dospělých s obušky v ruce. Carterová je viditelně otřesena.
Každý rok se vyrobí plus mínus devadesát milionů tun oblečení. Je to dejme tomu sto miliard kusů. Z toho všeho skončí klidně i polovina na skládkách v zemích, jako je Ghana. K výrobě oblečení je potřeba hrozně moc vody a ta voda se znečistí. Globálně kolem dvaceti procent znečištěné vody vznikne výrobou textilu. Na jedny džíny spotřebujete kolem osmi tisíc litrů vody. S vodou jsou většinou problémy všude tam, kde se oblečení vyrábí. A produkce fast fashion navzdory tomu, že se o ni zajímáme, každým rokem násobně vzrůstá. Jak je to možné? Já nevím. To mi řekněte, když nám na tom tak záleží? Problém je ten, že nám na tom záleží na internetu, kde se k těmto věcem vyjadřujeme na sociálních sítích, ale i ve zpravodajských článcích či analýzách. Jenže v konečném důsledku nikdo nepodnikne žádná opatření. Obyčejní lidé nemohou změnit to, jakým způsobem korporace vyrábějí. Státy samotné proti nim nijak nebojují, protože miliardáři mají spoustu možností, jak takovým věcem zamezit. Lobby je jednou z nich. Říkáme tomu lobbování, ale je to v zásadě sofistikovaný úplatkářský systém, který se jen jinak jmenuje, a tím pádem je to v pořádku. Korporace vyhrožují tím, že nebudou utrácet ve státech peníze, nebudou platit daně a nebudou lidem poskytovat ten zdánlivý pocit luxusu, který všichni potřebujeme, abychom měli pocit, že žijeme v hospodářsky úspěšném světě. Dochází k úplatkům a dohodám, které jdou na ruku miliardářům, a ne lidem, kteří v průmyslu pracují.
Rudolf Havlík (*1976) strávil přes dvanáct let prací v Asii pro textilní korporace – v Číně, Bangladéši, Pákistánu, Thajsku a Indii. Psal blog, který si oblíbily statisíce čtenářů. Z blogů vznikly knihy, z knih filmy. Dnes je autorem úspěšných románů Zítra je taky den a Horkou jehlou a režisérem filmů, které v českých kinech viděly statisíce diváků – mimo jiné Pohádky pro Emu, Po čem muži touží, Bábovky, Ostrov nebo Poklad.
Pro Českou televizi natočil přírodopisně-cestopisný seriál Na vlastní nohy, při jehož natáčení na tibetské skalní stěně málem přišel o život. Jako už ostatně vícekrát.
Věnuje se charitativní práci ve prospěch ohrožených dětí a je ambasadorem Fondu ohrožených dětí. Žije přesvědčením, že psaní knih je nejlepší věc, kterou může člověk dělat. Román Na konci světa je důkazem, že to myslí vážně. Žije střídavě tam, kde ho zrovna nikdo nehledá.
Rudolf Havlík: Na konci světa, vydává nakladatelství Ikar, 432 stran, doporučená cena 399 Kč
