Reliéf Prahy měnily velké stavby, metropole díky tomu má své Makču Pikču a další „umělé" kopce i kopečky
13. července 2020 12:09
Reliéf pražské krajiny mění velké stavby. V Praze najdeme málo míst, o kterých by se dalo říci, že jsou v „původní“, přírodní podobě. Celý proces začal před staletími. Terasovaly se pole a vinice, odvážely se kameny a rozbíjely se drobné skalky, lámaly se vápence na vápno a opuky na stavby. Měnila a regulovala se Vltava.
Románské paláce na Starém Městě mají někdejší přízemí v úrovni dnešních sklepů. Kdyby však lidé sami nezasypali někdy ve 13. století původní ulice třemi až pěti metry zeminy, řeka sama by měla tendenci terén zvýšit povodňovými usazeninami. V geologicky současné době se okolí většiny našich řek zvedá vlivem povodňových hlín.
Některé změny vznikají kombinací přírodních a lidmi vyvolaných pochodů. Nejnápadnější jsou spojené se zářezy a náspy dopravních staveb, s protihlukovými a protipovodňovými valy, deponiemi hornin vytěžených z metra, ze základů budov či z asanací, zdaleka nejčastější jsou však původně svažité pozemky částečně terasované kvůli stavbě obytných domů nebo jiných budov. Zhruba platí, že čím starší změna, tím je obtížnější ji odlišit od tvaru vzniklého přírodními pochody.
Když vidíme nedávno vzniklou rýhu, kterou vedl nebo stále vede parovod, máme pocit, že krajinu někdo poničil. Ale když vidíme podobný terénní tvar v lese na kopci, kde před dvěma tisíci lety stálo hradiště, máme posvátnou úctu. Nová krása se může objevit až po letech nebo po staletích. Dobrým příkladem jsou lokality bývalých pražských lomů: Podolí, Branická skála, Zlíchov a Hlubočepy, Motolské údolí, Bílá skála v Libni, Ládví – samá krásná místa, většinou dnes chráněná zákonem.
K nim se přidružuje i to, co dodala příroda „drsného velkoměsta“ sama, různé, ať už domácí, nebo původem cizokrajné rostliny, jako je křídlatka se silnými dutými stonky, dva metry vysoká tráva třtina křovištní nebo dřeviny jako pajasan žláznatý nebo ořešák. Tahle místa mívají své nesporné bizarní kouzlo, třeba zmíněný Milíčovský vrch.
Jde ale taky o místa lákavá pro bezdomovce: nechodí tam moc lidí, je tam hodně maskujícího křoví, leží nedaleko od metra. Takže se tam často hromadí odpadky. Na druhou stranu tam zase hnízdí spousta ptáků, kteří už jinde tolik možností nemají.
Na modřanskou skládku se vozil materiál ze stavby sídliště Modřany a asi i z dalších míst, kdekdo tam asi přidával, co potřeboval vyhodit. Bylo to dost živelně rostoucí smetiště. Později byla halda překryta už jen břidlicí a štěrkopískem a zvolna zarůstala.
Na straně směrem ke konečné tramvají došlo ještě někdy kolem roku 2005 k terénní úpravě, keře a tráva zase zmizely a deště tam začaly vymílat až několik metrů hluboké rokle. Halda je tak dodnes živým, divokým terénem.V Praze 13 zase vznikl kopeček, kterému dnes lidé říkají lidově Makču Pikču. Je to při severním okraji sídliště Stodůlky. Při stavbě Jihozápadního města se tam svážel přebytečný horninový materiál a nakonec vznikla halda velká asi dvě stě krát čtyři sta metrů a vysoká kolem třiceti metrů.
Léta zarůstala jen vlastním přičiněním přírody, v posledních deseti letech se ale stala součástí parku, byly na ní vybudovány trasy pro terénní cyklisty, je součástí map pro orientační běh. Prostě klasický příběh od „odporné skládky“ až po nespornou hodnotu.
Halda byla od počátku předmětem zájmu mnoha investorů nejrůznějších projektů. Byla tu navrhována lanovka na vrchol kopce, rozhledna nebo sjezdovka. Některé z návrhů byly opravdu megalomanské a nerealizovatelné. Žádný naštěstí nebyl uskutečněn. Nejmonstróznějším ze záměrů byl koncem 90. let projekt aquaparku za téměř miliardu korun. Ukázalo se, že autor záměru vůbec nemá na stavbu finanční prostředky a očekává financování ze strany městské části nebo metropole.
V roce 2003 se objevil projekt s názvem AquaAtol, obrovský areál s venkovními i krytými bazény a vodními atrakcemi, také nerealizovatelný. V roce 2008 přišla jiná soukromá společnost s návrhem „multifunkčního vzdělávacího a relaxačního komplexu Mořský svět“. V objektu stojícím na vrcholu haldy měly být bazény, přednáškové sály, akvária s exotickými rybami a galerie, ale také hotelové pokoje.
Když už jsme u těch velkých hald, stojí za zmínku Lesopark Letňany, který taky prošel vývojem od měsíční krajiny přes novou divočinu až po velkorysý park vhodný třeba i na projížďku na inlinech.Další halda je zhruba mezi motolskou nemocnicí, Plzeňskou ulicí a Bělohorskou. Materiál je hlavně z trasy metra mezi Dejvicemi a Motolem. Celá halda je asi kilometr dlouhá, má tvar horského hřbetu a ještě dlouho se asi bude sesedat a zarůstat, než se z ní stane pražská kulturní krajina.
Krajina se mění i výstavbou nádraží. Změnila se například železniční stráň mezi Žižkovem a Libní. Bývala to polodivočina se starými kolejišti a starými zahrádkářskými koloniemi. To je teď pryč a jsou tam jen nové železniční stavby a zahradnické výsadby keřů.