Regulace Uberu, Woltu a Boltu zpřísňuje i pohled na švarcsystém, upozorňuje Romana Szuťányi z ROWAN LEGAL

Návrh zákona o platformové práci, který MPSV poslalo do meziresortního připomínkového řízení, nelze vnímat jen jako regulaci digitálních pracovních platforem. Spolu s novým zákonem totiž přináší i změny dalších souvisejících předpisů a zpřesňuje, jak bude stát nahlížet na vztahy nesoucí znaky závislé práce. Právě v tom je jeho význam širší: pod hlavičkou regulace platforem se současně zpřísňuje i pohled na modely spolupráce s OSVČ, které se fakticky blíží zaměstnání. Společnosti typu Uber, Wolt nebo Bolt sice představují nejviditelnější příklad, zpozornět by ale měly i další firmy a podnikatelé, jejichž model stojí na externí spolupráci, ale současně vykazuje prvky závislé práce.

„Návrh MPSV nelze vykládat jen jako pokus státu chránit kurýry nebo řidiče digitálních platforem. Zahrnuje i významné změny zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti, zákona o inspekci práce a dalších souvisejících předpisů. Pro firmy je důležité hlavně to, že se mění pohled na posuzování závislé práce a že u některých modelů spolupráce s OSVČ může být výrazně složitější obhájit, že nejde o pracovněprávní vztah. Problém je i v tom, že takto podstatná změna se, jak už se stalo skoro pravidlem, děje „přílepkem“ k jinému zákonu a mnohé firmy ji ani nemusí včas zaznamenat,“ vysvětluje Romana Szuťányi, advokátka a pracovněprávní expertka advokátní kanceláře ROWAN LEGAL. 

Zaostřeno na švarcsystém

Pokud relevantní okolnosti nasvědčují naplnění znaků závislé práce, bude se mít za to, že platformový pracovník je v pracovněprávním vztahu k platformě nebo zprostředkovateli. Důkazní břemeno přitom ponese právě platforma nebo zprostředkovatel, kteří budou muset prokázat, že alespoň jeden ze znaků závislé práce naplněn není. Tato právní domněnka se navíc uplatní jak v řízeních iniciovaných platformovým pracovníkem (např. v soudním řízení), tak v řízeních zahájených některými příslušnými správními orgány (např. inspektoráty práce).

Pro modely stojící na švarcsystému jde o zásadní posun. „Pokud například firma spolupracuje s OSVČ, ale současně jí fakticky určuje, kdy má být k dispozici, jak má práci vykonávat, průběžně ji hodnotí a sankcionuje a navenek ji zapojuje do svého provozu podobně jako zaměstnance, bude pro ni výrazně složitější tvrdit, že nejde o závislou práci. Pro firmy, které dlouhodobě staví na modelech na hraně švarcsystému, to znamená vyšší právní i kontrolní riziko,“ dodává Szuťányi.

Algoritmy pod kontrolou

Další významná novinka se týká algoritmického řízení práce. Tady už návrh míří především na digitální pracovní platformy a další subjekty v jejich smluvních řetězcích, které při organizaci práce využívají automatizované systémy. Návrh rozlišuje systémy pro sledování a hodnocení výkonu na jedné straně a systémy, které přijímají nebo podporují rozhodnutí o přidělování práce, odměně, pracovní době nebo třeba omezení účtu, na straně druhé. Platforma bude muset pracovníkům srozumitelně vysvětlit, jaké systémy používá, co sledují, jaké údaje vyhodnocují a jak ovlivňují konkrétní rozhodnutí. Současně už nebude možné schovat se za pouhé tvrzení, že „to vyhodnotil systém“.

„Oblast algoritmického řízení patří k nejvýznamnějším novinkám celého návrhu. Pokud takový systém významně zasahuje do postavení pracovníka, musí být platforma schopna jeho fungování popsat, rozhodnutí obhájit a v zákonem stanovených případech zajistit také lidský přezkum. Z interního provozního nástroje se tak algoritmické řízení stává plnohodnotným compliance tématem,“ komentuje Romana Szuťányi.

Co by firmy neměly přehlédnout

Samotná revize smluv či přejmenování spolupráce s OSVČ ani po přijetí nové právní úpravy stačit nebude. Návrh dopadá i na to, jak platforma nebo zprostředkovatel v praxi organizují práci, přidělují úkoly, hodnotí výkon, vyvozují důsledky a jak jsou schopni tato rozhodnutí doložit. Vedle toho přibývají i nové evidenční a informační povinnosti vůči státu a kontrolním orgánům, včetně povinnosti zpřístupňovat vybrané údaje o platformové práci, poskytovat součinnost při kontrole a v případě zahraničních platforem bez sídla nebo organizační složky v Česku také určit kontaktní osobu s datovou schránkou. Současně je třeba upozornit, že změny, které se dotknou změny v definici a posuzování závislé práce nedopadnou jen na platformy, ale na všechny firmy, které externisty využívají.

„Z pohledu firem je nejdůležitější, že v souladu s rozhodovací praxí soudů se stát i nadále nechce dívat jen na formální smluvní konstrukci, ale čím dál tím více na to, jak celý model spolupráce skutečně funguje. U části trhu tak návrh neotevírá jen otázku vyšší administrativní zátěže, ale i mnohem tvrdší otázku, zda dosavadní spolupráce s OSVČ není ve skutečnosti jen jinak popsaný pracovněprávní vztah, příp. zda spolupráce mezi firmami není zastřené agenturní zaměstnávání,“ uzavírá Romana Szuťányi.

Návrh je nyní v meziresortním připomínkovém řízení, nejde tedy o vzdálenou debatu bez praktických dopadů. Hlavní část zákona má podle předloženého materiálu nabýt účinnosti už 1. prosince 2026, ustanovení o evidenci platforem od 1. ledna 2027 a stávající platformy mají mít čas na registraci v evidenci zaměstnavatelů jen do 31. ledna 2027. Přesto, že odborná veřejnost se k návrhu staví vesměs kriticky, firmy by neměly čekat až na finální schválení zákona. Klíčová otázka už dnes totiž není jen to, jak dopadne regulace platforem, ale i to, zda obchodní modely postavené na externí spolupráci, smluvních řetězcích a OSVČ obstojí pod přísnějším pohledem na závislou práci, nehlášenou práci a faktické řízení práce.