Recenze: Shock ve funerálním románku úspěšně využívá životní neúspěch
21. května 2014 08:00
Přidejte si nás na domovskou Už v předchozím cyklu fejetonů vetkl do prologu citát: „Nepopisuj anděla / popiš člověka / kolem něhož jsi přešel včera.“ V logice této filozofie se tvůrce stává svérázným kronikářem a dokumentaristou (ponejvíce) svého života, a jelikož nežije všedně, jsou i jeho záznamy nevšední.
Minul se totiž takřka dokonale s duchem dnešní doby a jejích požadavků na flexibilní a komerčně zdatné budovatele kapitalismu. Zvolna se tedy propadal na kariérním žebříčku, až dopadl téměř na jeho dno – do pracovní pozice hřbitovního dělníka.
Zároveň s tím ovšem začal ve své tvorbě s úspěchem využívat životní neúspěch coby úhel pohledu. Tím pádem objevil také sílu sebeironie a – světě, div se – i druhé lidi. V autorově případě jsou to ponejvíce totální outsideři a životní ztroskotanci, jejichž pohnuté osudy by kupříkladu jako reklamní kreativec či literát na grantovém tvůrčím pobytu v Bruselu neměl šanci poznat.
V podstatě jde o klasický případ, kdy poetu osud vrhl do nepoetického prostředí a on z něj vytěžil kontrapunktické dílo. Naštěstí se nepíší 30. ani 50. léta minulého století, a tak je román Zahradníkův rok na hřbitově veskrze humoristický.
Autorem textu je Jan Nejedlý.
