dnes
Neděle - bourky
23°C
zítra
Pondělí - zatazeno
27°C
pozítří
Úterý - skorojasno
29°C
Recenze: Heavy Trip má našlápnuto stát se klasikou žánru metalových komedií s parodickými prvky
Zvuk první vlastní písničky napadne kapelu přímo na sobích jatkách. Foto: Mamo.fi / sfklub.cz

Recenze: Heavy Trip má našlápnuto stát se klasikou žánru metalových komedií s parodickými prvky

Že Finsko má smysl pro hudební humor, to víme dávno, nejpozději od začátku kariéry filmového režiséra Akiho Kaurismakiho, jenž snad do každého svého díla propašoval aspoň jednu scénu s koncertem a který stvořil mýtus kapely strašnější než Sex Pistols, a sice Leningradských kovbojů, již se z mystifikace proměnili ve skutečnost a dodnes živě vystupují po světě. V loňském roce na tuto tradici originálně navázali debutující finští režiséři Juuso Laatio a Jukka Vidgren společnou hudební komedií Heavy Trip. Ta měla minulý týden v nabitém sále Lucerny českou premiéru na úvod devátého ročníku festivalu Severská filmová zima.  

Hlavními hrdiny filmu jsou členové venkovské metalové skupiny, která sice pilně zkouší už dvanáct let, aniž by však měla jméno, vlastní skladby a koncertní zkušenost. Svému hobby se oddávají ve sklepě sobích jatek, na nichž pracuje kytarista Lotvonen u svého otce, zatímco zpěvák Turi se živí jako uklízeč a lapiduch v blázinci. Vrstevníci se mu posmívají pro jeho dlouhé vlasy (výkřiky typu: „Buzno! Jsi kluk nebo holka?“) a také proto, že nedokáže pozvat na rande ani květinářku Miu, která si na něj očividně myslí.

V kapele samozřejmě nemůže chybět excentrický a s životem hazardující bubeník Jinkki, jakož ani pateticky psychotický baskytarista Pasi s typicky příšerným a směšným metalovým pseudonymem Xytrax (sic!), který si navíc pomaluje obličej ve stylu smutného klauna a chodí oblečen ve strašlivě klišovité kůži pobité olbřími hřeby.

Každopádně jednoho dne se tahle partička loserů trochu sebere, složí a nahraje jednu vlastní písničku, a když dost podivným způsobem předá své demo cizímu hudebnímu promotérovi, tak to vypadá, že se podívá do Norska na tamní slavný metalový festival. Tuto zprávu roznese po vsi Mia, následkem čehož se z bezejmenné skupiny podivínů stanou na chvíli místní celebrity. Skutečnou lokální hvězdou je však ve vsi jistý Jouni, popový zpěvák, jenž se marně snaží sbalit Miu. Díky ní je domluven první koncert skupiny v roli předkapely Jouniho, který s chlapci sice mluví trochu spatra („A jakej druh hudby, vy retardi, vlastně hrajete?“), ale díky němu si chlapci konečně zvolí jméno.

Když se totiž Jouni zeptá zbytku kapely na vážně se tvářícího a prkenně stojícího basáka větou: „A kdo tomuhle sucharovi vrazil tyč do zadku?“, z basáka chvíli poté vypadne slovní spojení v angličtině Impaled Rectum (Napíchnutá Řiť) coby ideální název kapely, jejíž zářná kariéra může konečně začít. A aby styl skupiny Impaled Rectum byl skutečně originální a nezaměnitelný, stvoří pro něj i gargantuovskou definici: „symfonický, post-apokalyptický sobí grind-svatokrádežný extrémní válečně-pohanský finsko-skandinávský metal“. Uff!

První koncert Impaled Rectum však nevyjde úplně dle představ skupiny (zakřiknutý zpěvák Turo se po prvních tónech trémou pozvrací do publika, čímž produkce skupiny skončí, navíc se ozve promotér norského festivalu, že letos už má plno, ať to kapela zkusí za rok). Mimochodem celý film prolíná leitmotiv soba. První se nám zjeví hned v úvodním obrazu filmu, kterak volně přechází přes vesnickou silnici; kapela zkouší na sobí farmě; a je to také sob, kdo způsobí smrtelnou autonehodu bubeníka Jinkkiho, čímž dojde ke vskutku krizové situaci uvnitř skupiny Impaled Rectum, ke zlomu, od něhož se dále odvíjí druhá část filmu.

Co bude dál, to se však už nesluší prozrazovat, kromě toho, že diváka čeká spousta nečekaně vtipných momentů i hlášek, které mají šanci zlidovět. Stejně jako se to kdysi podařilo britskému mystifikačnímu dokumentu o vymyšlené skupině Spinal Tap, i Heavy Trip má slušně našlápnuto stát se klasikou žánru metalových komedií s parodickými prvky, kterých je po hříchu docela málo. 

A jako třešinku na dort pro milovníky metalové hudby ještě uvádím, že hudbu k filmu složil Lauri Porra, baskytarista slavné finské metalové skupiny Statovarius, jenž je navíc prapravnukem nejslavnějšího finského skladatele vážné hudby Jeana Sibelia.

Pro server Pražský patriot napsal Viki Shock


Úterý: Prosecká zastaveníčka zvou na koncert

Včera v 08:30

Umělecký projekt koncertního cyklu Proseckých zastaveníček podporuje radnice Prahy 9 již desátým rokem. Kulturní využití odpočinkového areálu Parku Přátelství na Proseku, kde tento cyklus každoročně vždy v úterý v 18 hodin probíhá, vytvořil tradici letních...

Lili Marlene uslyšíte v srpnu v Malostranské Besedě

18. července 2019 v 07:07

Koncert noirové skupiny Lili Marlene ve čtvrtek 22. srpna v Malostranské Besedě začíná ve 20:30. Hudební skupina Lili Marlene je autorským projektem klávesisty a kapelníka Martina Němce který by se snad dal nazvat „futuristickým šansonem“. Seskupení vévodí expresivní alt zpěvačky Dáši...

Sametové hlasy ve Valdštejnské zahradě

17. července 2019 v 06:42

Předehra k nové sezóně orchestru FOK se již tradičně odehrává ve Valdštejnské zahradě. Program koncertu 28. srpna bude mimořádný, podobně jako je mimořádný rok 2019, neboť si v něm připomínáme 30 let od Sametové revoluce.

Koncert pro park se bude v Praze 13 konat už poosmnácté, tradičně vystoupí několik hudebníků

16. července 2019 ve 14:35

Tečkou za prázdninami a dovolenými bude Koncert pro park. Akce pro celou rodinu pod záštitou starosty Prahy 13 Davida Vodrážky se bude konat v Centrálním parku v neděli 1. září již poosmnácté, letos od 13 do 22 hodin.

Výstava: Zpátky v čase

15. července 2019 ve 12:05

Praha 8 zve na výstavu Zpátky v čase – Libeň na historických fotografiích.

Malá galerie v Praze 5 dočasně uzavřena

15. července 2019 v 09:02

Od dnešního dne do 30. července bude Malá galerie ÚMČ Praha 5 ve Štefánikově ulici 13 – 15 uzavřena.

Strážce Stefana Milkova najdete na Novoměstské radnici

14. července 2019 v 07:28

Do konce září můžete na nádvoří Novoměstské radnice vidět dílo uznávaného sochaře Stefana Milkova.

Další články
Nahoru