Recenze: Heavy Trip má našlápnuto stát se klasikou žánru metalových komedií s parodickými prvky

Hlavními hrdiny filmu jsou členové venkovské metalové skupiny, která sice pilně zkouší už dvanáct let, aniž by však měla jméno, vlastní skladby a koncertní zkušenost. Svému hobby se oddávají ve sklepě sobích jatek, na nichž pracuje kytarista Lotvonen u svého otce, zatímco zpěvák Turi se živí jako uklízeč a lapiduch v blázinci. Vrstevníci se mu posmívají pro jeho dlouhé vlasy (výkřiky typu: „Buzno! Jsi kluk nebo holka?“) a také proto, že nedokáže pozvat na rande ani květinářku Miu, která si na něj očividně myslí.

V kapele samozřejmě nemůže chybět excentrický a s životem hazardující bubeník Jinkki, jakož ani pateticky psychotický baskytarista Pasi s typicky příšerným a směšným metalovým pseudonymem Xytrax (sic!), který si navíc pomaluje obličej ve stylu smutného klauna a chodí oblečen ve strašlivě klišovité kůži pobité olbřími hřeby.

Každopádně jednoho dne se tahle partička loserů trochu sebere, složí a nahraje jednu vlastní písničku, a když dost podivným způsobem předá své demo cizímu hudebnímu promotérovi, tak to vypadá, že se podívá do Norska na tamní slavný metalový festival. Tuto zprávu roznese po vsi Mia, následkem čehož se z bezejmenné skupiny podivínů stanou na chvíli místní celebrity. Skutečnou lokální hvězdou je však ve vsi jistý Jouni, popový zpěvák, jenž se marně snaží sbalit Miu. Díky ní je domluven první koncert skupiny v roli předkapely Jouniho, který s chlapci sice mluví trochu spatra („A jakej druh hudby, vy retardi, vlastně hrajete?“), ale díky němu si chlapci konečně zvolí jméno.

Když se totiž Jouni zeptá zbytku kapely na vážně se tvářícího a prkenně stojícího basáka větou: „A kdo tomuhle sucharovi vrazil tyč do zadku?“, z basáka chvíli poté vypadne slovní spojení v angličtině Impaled Rectum (Napíchnutá Řiť) coby ideální název kapely, jejíž zářná kariéra může konečně začít. A aby styl skupiny Impaled Rectum byl skutečně originální a nezaměnitelný, stvoří pro něj i gargantuovskou definici: „symfonický, post-apokalyptický sobí grind-svatokrádežný extrémní válečně-pohanský finsko-skandinávský metal“. Uff!

První koncert Impaled Rectum však nevyjde úplně dle představ skupiny (zakřiknutý zpěvák Turo se po prvních tónech trémou pozvrací do publika, čímž produkce skupiny skončí, navíc se ozve promotér norského festivalu, že letos už má plno, ať to kapela zkusí za rok). Mimochodem celý film prolíná leitmotiv soba. První se nám zjeví hned v úvodním obrazu filmu, kterak volně přechází přes vesnickou silnici; kapela zkouší na sobí farmě; a je to také sob, kdo způsobí smrtelnou autonehodu bubeníka Jinkkiho, čímž dojde ke vskutku krizové situaci uvnitř skupiny Impaled Rectum, ke zlomu, od něhož se dále odvíjí druhá část filmu.

Co bude dál, to se však už nesluší prozrazovat, kromě toho, že diváka čeká spousta nečekaně vtipných momentů i hlášek, které mají šanci zlidovět. Stejně jako se to kdysi podařilo britskému mystifikačnímu dokumentu o vymyšlené skupině Spinal Tap, i Heavy Trip má slušně našlápnuto stát se klasikou žánru metalových komedií s parodickými prvky, kterých je po hříchu docela málo. 

A jako třešinku na dort pro milovníky metalové hudby ještě uvádím, že hudbu k filmu složil Lauri Porra, baskytarista slavné finské metalové skupiny Statovarius, jenž je navíc prapravnukem nejslavnějšího finského skladatele vážné hudby Jeana Sibelia.

Pro server Pražský patriot napsal Viki Shock