Ranní pessima je příznakem deprese. Symptomů tohoto onemocnění však existuje víc

Mezi další příznaky deprese patří i přetrvávající úzkostná nálada, neschopnost se radovat, pocit „prázdnoty“, negativní hodnocení sebe sama a chmurné hodnocení světa i bezprostředního okolí, pocity beznaděje a pesimismu.

Dále sebeobviňování a ztráta prožitku či dokonce smyslu života, ztráta zájmu o dřívější věci, koníčky a záliby, neprožívání radosti, nespavost, předčasné ranní probouzení. Říká se mu ranní pessima, postižený se budí třeba ve dvě či ve tři hodiny a už neusne, pronásledují ho „černé“ myšlenky, objevuje se i nadměrná ospalost a únava během dne, ztráta chuti k jídlu, hubnutí, jindy zase přejídání.

Znakem deprese je celkový pokles energie, vyčerpanost, malátnost, kdy i velice jednoduché aktivity vyžadují nadměrnou námahu a úsilí, nezájem o sexuální život, neschopnost se přinutit i k elementární činnosti, myšlenky na smrt či na sebevraždu.

S tím, jak se neléčená deprese prohlubuje, přestává být pacient schopen pracovat, později už nezvládá ani běžné činnosti, hygienu a zůstává celý den v posteli. Mohou se dokonce objevovat i myšlenky na sebevraždu.

Depresí přibývá a je lhostejno, zda ve věkové kategorii mladých či seniorů – přibývají všude. Zvláště častá je kombinace deprese a úzkosti.

Hluboká deprese je známa už od starověku, kdy slavný lékař Hippokrates přisuzoval její vznik „černé žluči“, která se koncentruje v mozku. Je nepochybné, že intenzívní projevy této choroby se mohou srovnat k bolesti.

Podle statistik je deprese jednou z nejčastějších chorob, odhaduje se, že až dvacet procent obyvatel zažije alespoň jednou v životě hlubokou depresi. Každoročně onemocní depresí až pět procent obyvatelstva a uvádí se, že ženy k depresi inklinují asi dvakrát více než muži. Častý je výskyt ve stáří, mnohdy deprese doprovází jiná onemocnění, například diabetici jí trpí až pětkrát častěji než zbytek populace.

Již staří Řekové vnímali melancholii jako nemoc, kterou je potřeba léčit. Deprese je definována jako hluboký smutek, který se objevuje většinou bez zjevné příčiny, trvá déle než tři týdny a omezuje každodenní život pacienta. Deprese je smrtelně vážná nemoc, není to lenost nebo nedostatek vůle.

Přes veškerou dostupnost informací a dlouhodobou osvětu patří deprese spolu s dalšími psychiatrickými onemocněními k nemocem, za které se pacienti stydí. Spolu s faktem, že u první depresivní fáze pacient neví, co se děje, a počáteční příznaky si neuvědomuje, je stud příčinou toho, že se často se správnou léčbou začíná příliš pozdě.

V průběhu času se zjistilo, že některé neurotransmitéry (chemické látky zajišťující v mozku přenos informací) hrají zásadní roli u deprese. Jde o serotonin, noradrenalin a dopamin. Depresivní stav je spojen s jejich relativním nedostatkem na nervových zakončeních v mozku. Léky, které nyní užíváme, antidepresiva, dokážou zvýšit postupně jejich dostupnost a pomáhají normalizovat celkovou harmonii a rovnováhu a depresi rozpouštět. V případech, kdy deprese je opravdu hluboká, lze i dnes využít terapii elektrokonvulzí, elektrošok, který se provádí v celkové narkóze a svalovém uvolnění.

Deprese je onemocnění, které jedince nedegraduje, pouze ho na určitou dobu vyřazuje z běžného života. Depresí, ať již periodickou nebo manio depresivní trpěl třeba „modrý abbé“ Josef Dobrovský, který v depresích ničil své rukopisy a v manii nutil návštěvy vyskakovat z prvního patra domku na Kampě, kde bydlel.

Deprese poznal i J. W. Goethe, Edgar Allan Poe, Mark Twain, Tennessee Wiliams, Gustav Mahler, Robert Schuman, z našich osobností třeba Ferenc Futurista, Miloš Kopecký a dokonce, jak mi kdysi přiznal profesor Vondráček, i Vlasta Burian.

Co vlastně může deprese spustit? Například působení endokrinních žláz, proto deprese může propuknout v pubertě, v klimakteriu, v laktaci nebo kolem menstruace, vlivem ročních období, kdy maximum depresivních fází je na jaře a na podzim, deprese se objevuje pro prodělaných virózách (chřipka). Provází i některá tělesná onemocnění, třeba hypertenzi, ischemickou chorobu srdeční, cukrovku či zhoršenou činnost štítné žlázy.

Může tu zapůsobit i zhoršená sociální situace, ztráta partnera, změna životní role (přechod ze školy do práce, odchod do důchodu), vlivy emoční, jako vleklé psychické útrapy. Nesmíme zapomenout ani na vlivy z dětství (třeba rozvrat rodiny, protahovaná krize a rozvod rodičů, případně úmrtí někoho z nich).

Deprese je stále více frekventovaným onemocněním naší civilizace a je mu zapotřebí věnovat náležitou pozornost, nebagatelizovat příznaky a při jejich objevení se svěřit do péče odborníka. Zde může velice pomoci pozorné okolí, které včas na tyto stavy upozorní a pomůže specialistu vyhledat!

Nejčastější chybou je snaha nemocnému depresi rozmluvit – je to asi stejné, jako bychom se pokoušeli rozmluvit třeba cukrovku. Bylo by naivní si totiž myslet, že člověk má neomezenou schopnost se zbavit tak složitých a komplikovaných stavů, jako přinášejí deprese. A je zbytečné se dlouhodobě trápit, když jsou dnes k dispozici účinné léky.