První závodní bazén v Československu, kam chodil i Vlasta Burian, je dnes džunglí na kraji velkoměsta
8. září 2019 06:45
Padesát metrů dlouhý železobetonový bazén, který byl prvním regulérním závodním bazénem v Československu, byl zprovozněn v roce 1930 a měl studenou vltavskou vodu, která však byla filtrována. Uvažovalo se i o jejím ohřívání, ale z finančních důvodů k tomu nikdy nedošlo. Podobu areálu vyprojektoval architekt Václav Kolátor, který spolupůsobil i při výstavbě zahradní čtvrti Barrandov.
U bazénu se závodními drahami vznikly tribuny pro tři tisíce diváků a desetimetrová skokanská věž, jejímž autorem byl architekt Vladimír Grégr, dále brouzdaliště, veřejné lázně, písečná pláž, anglický trávník, tenisové kurty, basketbalové a volejbalové hřiště. Byla zde i loděnice s jachtami a kánoemi.
Chodily sem davy Pražanů, mezi kterými nechyběly ani tehdejší celebrity. Často zde byl například vidět Vlasta Burian.
Areál byl součástí tehdejší vyhlášené restaurace Barrandovské terasy. Spojen s ní byl schody, které se vinuly po skalách. Fungoval zde výtah, který dopravoval nápoje a jídla z horní restaurace hostům na plovárně. Výtah pro přepravu lidí památkáři nepovolili.
Dopoledne byl bazén určen pro veřejnost a odpoledne a večer se zde konaly plavecké závody a utkání ve vodním pólu. Areál byl přístupný od devíti hodin ráno, zavíralo se v sedm večer. Odpoledne zde již byl stín. Vstupné se pohybovalo v rozmezí od dvou do šesti korun.
V roce 1955 byl provoz bazénu ukončen. V šedesátých letech ho nahradil plavecký stadion v Podolí, který funguje dodnes. Paradoxem je fakt, že rok před sametovou revolucí byl bazén se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku. Jeho chátrání to nijak nazabránilo.
Bývalý slavný areál je dnes pobořený a zarostlý náletovými dřevinami, přesto, nebo spíš právě proto, láká řadu zvědavců. Ti se zde mohou v letních dnech vykoupat, ale maximálně už jen ve vlastním potu.