První záchvat zažila Denisa (27) s příchodem menstruace. Styděla se, připadala si jako hypochondr
23. prosince 2021 07:05
Přidejte si nás na domovskou Bolesti tišila dostupnými léky, lékaře se ale navštívit bála. Setkala se totiž s nepochopením od svého okolí, které jí naznačovalo, že se pouze snaží být zajímavá.
„Za migrénu jsem se styděla. Jednou jsem ležela se šíleným záchvatem a někdo mi vyčítavě řekl, že bych měla vstát a naučit se s tím žít, že ho taky často bolí hlava, a přesto musí dělat všechno jako obvykle. V tu chvíli jsem si začala připadat jako hypochondr,“ vzpomíná Denisa, která v té době studovala zdravotnickou školu.
Migrénu považovala za obyčejnou bolest hlavy a nechápala, jak ostatní zvládají běžné denní činnosti, když ona nedokáže ani vstát z postele. „Až později mi došlo, že jejich bolení hlavy se s mým záchvatem migrény srovnat nedalo,“ popisuje Denisa.
Čtěte také:
Díky infuzi železa Helena (74) zase vyjde schody
„Lékař mi předepsal léky, které tlumily intenzitu záchvatů, bohužel jsem ale pociťovala řadu nežádoucích účinků od nevolnosti až po krátké výpadky paměti,“ říká Denisa. Po částečné úlevě se ale Denisin stav začal zase zhoršovat.
Po odstranění zubů moudrosti trpěla i čtrnácti záchvaty za měsíc. Spouštěčem byly kromě hormonálních změn také vůně, intenzivní světlo, horko, stres i každé mírné zvýšení teploty.
„Díky změně léků a životního stylu se mi postupně podařilo zmírnit počet záchvatů na 7 až 10 měsíčně. Je to úspěch, ale stále je to strašně moc. Záchvaty často trvají velmi dlouho, někdy mě tři dny bolí jedna polovina hlavy a další tři dny druhá,“ vysvětluje Denisa.
Všechny stavy migrény si pečlivě zaznamenává, aby o jejich četnosti a intenzitě mohla informovat svého lékaře. Sílu bojovat s nemocí jí dodává nevlastní dcerka Monika, se kterou společně tráví čas v kuchyni, na procházkách i výletech.
Před více než rokem se Denisa také dozvěděla o pacientské organizaci Migréna-help, která pomáhá lidem bojujícím s migrénou. Pravidelně se účastní svépomocných skupin, kde se o své nemoci učí mluvit.
„Dřív jsem o migréně vyprávěla hlavně nejbližším lidem, ale ostatním spíš zřídka, protože jsem se bála nepochopení. Teď pozoruji, že o migréně začínám mluvit otevřeně a bez obav. Často mě pak překvapí, že mě lidé pochopí mnohem víc, než jsem čekala,“ říká s odhodláním Denisa.
