První republika – Jak žily hvězdy

Zavítejte s autorkou do jejich domovů, šatníků i kuchyní, zajděte s nimi do oblíbených restaurací a kaváren a zjistěte, jak nejraději trávili svůj volný čas.

Knížka o životním stylu doby, kterou si někdy až přehnaně idealizujeme, je plná unikátních fotografií a dobových reklam a může se vám stát příjemným průvodcem dávno zašlých časů.

Ukázka z knihy:

V nabídce prvorepublikových lahůdkářství, kam chodili mlsat i nejslavnější herečky, bychom se možná i dneska ztratili. Z dobového ceníku jednoho z nich vybírám: vína a likéry všeho druhu, Cinzana, koňaky, čerstvé ovoce, kompoty, paštiky, šunka, párky pražské, debrecínské, frankfurtské, jindřichohradecké, tlačenka slezská, bílá i tmavá, macešky, salámy milánský, uherský, polský, šunkový, lovecký, tyrolský, mortadela, sardinky, šproty, žabí stehýnka, želví maso, krabi, langusty, krevety, olivové oleje, sýry ementálské, slovenský rokfór, parmazán, gorgonzola, brynza, camembert, saláty humrový, vlašský, bramborový, rybí, holandský, z volské tlamy, pečený rostbíf, vařený hovězí jazyk a tak dále.  Bohatý sortiment nabízeli nejznámější pražští lahůdkáři Alois Linka v Hybernské ulici, Jan Paukert na Národní třídě, Josef Lippert na Příkopech či Alois Zoufalý na Jungmannově náměstí. K Paukertovi se chodilo hlavně na chlebíčky a měli to k němu nejblíž herci z Národního divadla. Lipperta vyhledávali především zámožní Němci a jeho vyhlášenou pochoutkou byla paštika s pravými lanýži nebo nářez z koroptví. Zoufalý pak byl odborník na francouzskou kuchyni a kvalitní vína a koňaky a stejně jako Paukert provozoval kromě lahůdkářského obchodu i vinárnu a restauraci. Bylo to totiž ekonomické – co se neprodalo v jednom podniku, zužitkovalo se v druhém.

U Lippertů objevil král komiků Vlasta Burian šéfa studené kuchyně Jaromíra Trejbala, který už měl za sebou zkušenosti z prvotřídních francouzských restaurací. Burian ho pozval k sobě do dejvické vily, aby mu tam připravil hostinu pro třicet osob, a jelikož byl s výsledkem spokojený, nabídl mu místo svého osobního kuchaře s platem 10 000 korun měsíčně, což byly ve 30. letech skutečně velké peníze.

Filmové hvězdy nejraději navštěvovaly vybrané podniky, kde se jim věnovala příjemná obsluha. Mezi oblíbené restauratéry patřil Jaroslav Vašata, který si za protektorátu pronajal Obecní dům, kde nejen poskytoval špičkové služby a gastronomické speciality, ale zároveň se účastnil protifašistického odboje ve skupině Obrana národa, několik dnů ukrýval za varhanami ve Smetanově síni parašutisty, kteří chystali atentát na říšského protektora Heydricha, a pak jim sehnal místo u pardubického kolegy Košťála, majitele hotelu Veselka (ten svou pomoc posléze odnesl životem). Symbolem luxusu prvorepublikové éry se stal Grandhotel Šroubek na Václavském náměstí, který známe pod jménem Evropa. Karel Šroubek podnik koupil v roce 1924 a brzy se Prahou neslo heslo „Za živa u Šroubka, po smrti v nebi“, které Šroubek stvořil sám a mělo vypovídat o tom, jak dobře se tady hosté cítili. Sám pan hoteliér a jeho žena Berta jídlo milovali a recepty i rádi vymýšleli a sepisovali. Také své kuchaře pečlivě vybírali a před přijetím museli prokázat, jak si umí poradit s přípravou ledvinek. Šroubek dbal i na etiketu a jeho zaměstnanci museli pracovat doslova s úsměvem na rtech. Díky svým schopnostem působil také jako hlavní poradce Hradu při pořádání recepcí. Šroubkův hotel se ale nakonec zapsal do historie něčím úplně jiným: před válkou tu sídlil britský obchodník Nicholas Winton, který odtud řídil záchranu židovských dětí před postupujícím nacismem.

Zita Kabátová vzpomínala, že se v době své největší slávy nejčastěji stravovala v restauraci přímo ve filmových ateliérech na Barrandově. Večery pak trávila s kolegy v Trilobit baru. Zažila i nezapomenutelné dotočné, které pořádal Vlasta Burian v hotelu Sequens na Skalce, v kopci za Mníškem pod Brdy. Ten si založil v roce 1928 Josef Sequens, jenž do té doby pracoval právě u Šroubka jako vedoucí francouzské restaurace. Nejprve otevřel v působivé přírodní scenérii restauraci, za války pak přistavěl hotel. Výhodou jeho podniku bylo, že byl stranou běžného ruchu, a tak si tu Burian a jeho přátelé mohli užívat za protektorátu nerušenou zábavu. A paní Sequensová byla vyhlášená kuchařka.

Také Lída Baarová se po svém poválečném odchodu do ciziny na chvíli z nouze ocitla za barem v salcburské restauraci Neuhauser, o jejích kuchařských schopnostech se toho ale příliš neví. Zato prý často vzpomínala na svíčkovou a knedlíky se zelím, které by jedla klidně i bez masa. Když ve 30. letech točila s režisérem Vladimírem Slavínským, byla jeho častým hostem stejně jako Věra Ferbasová nebo Oldřich Nový. Slavnostní menu po premiérách měla na starost režisérova hospodyně Růžena Špirochová. Kromě polévky se podávaly mozečkové krokety, svíčková nebo řízky, šampaňské teklo proudem a jako dezert se objednávala zmrzlina od cukráře Bergera, servírovaná v podobě ovoce – banánů a pomerančů.

(z kapitoly Kde mlsali slavní)