Při rekonstrukci jezu u Karlova mostu se používají přes 160 let staré duby z Nymburska a žula z Příbramska

„Druhý úsek Staroměstského jezu se nám dělal mnohem lépe než ten první. Jednak jsme nemuseli řešit problém s velkou vodou, přálo nám počasí, a pak také jsme využili zkušeností z předchozí části. Můžeme tedy neustále optimalizovat technologické postupy," řekl vedoucí projektu Daniel Boďa z Metrostavu.

Další práce podle něj nenaruší případnou plavbu po řece, budou se dělat po etapách, takže plavební dráha zůstane prostupná.

Ještě před svým dokončením a zaplavením byl druhý úsek opravovaného jezu fotogrammetricky nasnímán, a tak se podle vedoucího projektu podařilo zachovat unikátní pohled na tuto poctivou stavbařinu pro další generace.

„Naše požadavky na dodržení technologických postupů za použití stejných přírodních materiálů – dřevo a kámen – jaké použili původní stavitelé jezu ve středověku, jsou náročné, stavbařům se je však daří plnit,“ podotkl Jan Šimůnek, vedoucí oddělení realizace investic Povodí Vltavy.

Rekonstrukce Staroměstského jezu má za sebou pozoruhodný příběh, z nějž vystupují především tři kapitoly. Dvě z nich napsali dodavatelé klíčových materiálů ještě před zahájením výstavby.

V oboře Kněžičky na Nymbursku káceli dřevorubci přes 160 let staré a přes 30 metrů vysoké duby na roštovou konstrukci jezu a v závodech Vápenice a Hudčice na Příbramsku lámali a řezali žulové bloky na kamennou výplň této konstrukce.

„A do třetice, každá betonáž na staveništi reprezentuje strhující podívanou pro kolemjdoucí, protože autodomíchávače s betonem musí na místo dopravit lodě,“ řekl Boďa.

Šikmý, více než 320 metrů dlouhý jez leží mezi Sovovými mlýny a Novotného lávkou. Pochází ze 13. století a s konstrukcí takzvaného pražského typu byl vzorem pro další stavby v korytech řek v širokém okolí.

V hlavním městě si jako jediný zachoval původní tvar, byť během své existence prošel mnoha menšími opravami. Cílem aktuální kompletní rekonstrukce je vrátit památkově chráněnému dílu jeho historickou podobu.

V polovině století dvacátého byla totiž někdejší kamenná výplň dřevěného roštu zaměněna za výplň betonovou. Stavbaři Metrostavu využívají v co největší míře historické postupy a dřevěný rošt opět vyplňují kamennými deskami, tak jako jejich prapředchůdci v době původní výstavby.

Náročný projekt skončí v roce 2024 a stavební práce na místě se vždy omezí na období od jara do podzimu.