Při čekání na operaci drželi lékaři pacientku pět měsíců na umělé plíci, světový rekord byl do té doby 79 dní

Pacientka trpěla těžkou plicní hypertenzí a do VFN byla přijata již v prosinci loňského roku s masivním chrlením krve z plic a selháváním srdce. Lékaři ji ze závažného stavu zachránili zavedením mimotělní membránové oxygenace, což je takzvané ECMO.

„Snažili jsme se několikrát ECMO podporu ukončit a připravit pacientku na transplantaci plic, ale nepodařilo se nám to. Její stav byl tak těžký a závažný, že byla transplantace neuskutečnitelná bez určitého přemostění kritické fáze něčím originálním, co by jí umožnilo rehabilitaci a mobilizaci. Pacientce jsme proto implantovali unikátní bypass, který obcházel její plíce. Ty byly hypertenzí natolik poškozeny, že se jimi krev neprotlačila a bez podpory mimotělního oběhu by dál nepřežila,“ vysvětlil postup docent Martin Balík, vedoucí lékař intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN a 1. LF UK.

„Ženě jsme umožnili žít s mimotělní plící pověšenou na hrudníku, kdy byl průtok krve zprava do levého srdce poháněn její vlastní pravou komorou. Tělo tak mělo čas se zotavit a připravit na transplantaci plic, která byla její jedinou perspektivou,“ dodal.

Unikátní bypass nahradil poměrně jednoduchým a zároveň geniálním způsobem funkci plic. Na přístroj zajišťující mimotělní výměnu plynů (NOVALUNG), takzvanou umělou plíci, pacientku lékaři připojili za asistence odborníků z německého Regensburgu.

„Princip operace spočíval ve vytvoření obchvatu mezi hlavní plicní tepnou, která vede krev ze srdce do plic, a levou síní, kam za normálních okolností přitéká okysličená krev a současně ji zbavuje kysličníku uhličitého. Bypassem s oxygenátorem jsme zajistili dostatečný a dlouhodobý přísun kyslíku, a naopak eliminovali kysličník uhličitý. Nemocná se tak mohla pohybovat a rehabilitovat,“ přiblížil princip operace profesor Jaroslav Lindner, přednosta II. chirurgické kliniky – kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK, který mladou ženu operoval.

Lékaři pomocí umělé plíce navíc pacientce snížili tlak v pravostranných srdečních oddílech. Její selhávající rozšířená pravá komora se mohla opět zmenšit a po tlakovém odlehčení se zlepšila i její funkční zdatnost. Žena tak byla lépe připravena na samotnou transplantaci.

„Nikdo nepředpokládal, že kombinace nepříznivých faktorů, jako je například vzácnější krevní skupina, absence České republiky v organizaci Eurotransplant nebo pandemie koronaviru povedou ke kritickému nedostatku dárců a 143 dnům, které pacientka strávila na podpoře srdce a plic,“ upozornil Martin Balík s tím, že běžně mají lidé mimotělní oxygenátor deset dní a světový rekord byl do té doby 79 dní.

Transplantace se mladá žena dočkala až 18. června 2020 ve Fakultní nemocnici v Motole ihned po získání vhodného dárce. Několikaměsíční pobyt na mimotělním oběhu však způsobil v jejím organismu zásadní změny, které komplikovaly samotnou transplantaci i pooperační průběh.

„Srdeční selhání v důsledku poškození srdce, které bylo několik měsíců napojené na umělou plíci, a opakované pooperační krvácení si v následujících dnech po transplantaci vyžádaly několik reoperací. Ten první týden byl opravdu nesmírně kritický,“ vzpomíná profesor Robert Lischke, přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol a vedoucí transplantačního programu transplantací plic.

Zdravotní stav pacientky vyžadoval i po operaci intenzivní péči, pacientka se po téměř roční hospitalizaci vrátila v prosinci domů.