Pražští botanici zachraňují ohrožené druhy, některé vrací do přírody

V rámci vlastní laboratoře se trojští odborníci zabývají množením ohrožených druhů rostlin, jedná se zejména o orchideje rodu Paphiopedilum a kapradiny. Ve sbírkách zahrady je od začátku letošního roku také 10 druhů rostlin, které jsou již v přírodě vyhynulé.

V současné době spolupracují místní odborníci i na výsevu kriticky ohroženého zvonovce liliolistého v okolí Karlštejna. V trojské zahradě pečují dále i o hlaváček jarní z údolí Vltavy a upolín nejvyšší, kdy se z posledních dvou rostlin z Hrnčířských luk podařilo vypěstovat několik mladých rostlinek.

Z dalších již téměř vyhynulých rostlin zaslouží zmínku prha arnika, jedinečná divizna brunátná s temně fialovými květy, která je dnes známá pouze v několika jedincích z území Šance nad Břežanským údolím, nebo hvozdík sivý, který lze ještě vzácně najít v Modřanské rokli.

„Svoji pozornost jsme při záchraně genofondu rostlin upřeli zejména ke stanovištím v Praze a jejím blízkém okolí. Květena této oblasti je velmi bohatá a rozmanitá, ovšem s ohledem na množství působících negativních vlivů jsou některé druhy velmi vážně ohrožené a v Praze jde přímo o riziko vyhynutí. Považujeme za svou povinnost podílet se na aktivní ochraně těchto mizejících druhů,“ uvedl Rybka.

„Mnoho z nich již v naší zahradě pěstujeme a dále množíme. V současnosti máme v kultuře 189 kriticky ohrožených druhů české květeny, pro některé už je připravený plán jejich návratu zpět na místa výskytu. Toto číslo znamená, že udržujeme zhruba 40 procent českých druhů rostlin, které jsou v nejvyšším stupni ohrožení,“ pokračoval.

Kromě ohrožených druhů české flóry pečují trojští botanici též o exotické rostliny, které jsou rovněž na seznamu kriticky ohrožených druhů. Ve sbírkách zahrady je dokonce i 10 druhů rostlin, které se v přirozeném prostředí již nevyskytují a najdeme je už jen v botanických zahradách.

Některé tyto rostliny mohou vidět návštěvníci přímo v expozicích. Ve skleníku Fata Morgana lze stále spatřit leknín nejmenší (Nymphaea termarum), jehož původ je v termálních pramenech africké Rwandy a který byl v roce 2008 prohlášen za vyhynulý, nebo madagaskarskou palmu Dypsis ligulata, která v přírodě nebyla pozorovaná od roku 1923.

V expozicích botanické zahrady jsou sezónně k vidění dva druhy rodu Brugmansia (česky durmanovec, pozn. aut.), jenž je v přírodě vyhynulý, nicméně se běžně pěstuje. Z evropských rostlin zde mají několik výpěstků středozemní trvalky vrbiny menorské (Lysimachia minoricensis), z jihovýchodu USA pak keř Franklinia alatamaha, vysazený v Horní zahradě.

Nechybí ani vyhynulé rostliny dalekých oblastí, například Rhododendron kanehirae původem z Tchaj-wanu, exotický jerlín Sophora toromiro, který býval v minulosti hojný na Velikonočním ostrově. V posledních kusech je také zachována rostlina Abutilon pitcairnense z rodu slézovité, endemitní rostlina z ostrova Pitcairn v jižní oblasti Tichého oceánu, nebo „zlatá fuchsie“ Deppea splendens, která pochází z Mexika.