Praha zezadu. Velký noční masturbant. Orgasmus výhradně ponořením do Vltavy

Erotika je i ve verších básníka Jiřího Žáčka: „Bílé rakve postelí. Vrátíme se dospělí. Až se luna otelí.“ „Snažím se, aby ten opočlověk, jímž jsem stejně jako většina mužů, na papíře promlouval trochu decentně, s ohledem na něžné vílí duše; něžné duše mají (ač to nikdy nepřiznají) i ty největší semetriky,“ odpovídá na otázku, jak to dělá, že jeho erotika není vulgární.

Karel Sýs je označován za básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. V básni Velký noční masturbant píše: „Nic nového pod sluncem. Opakovat co dělala maminka s tatínkem, dědeček s babičkou, Adam s Evou, kujný duch s okujemi hmoty. Milovat se a množit, zběsile se pářit a zůstat samoprašný.“

Erotika v jeho verších ale také nepůsobí sprostě. „Tak to jste první, kdo to říká. Většina čtenářů se spíše pohoršuje, že prý jsem nemrava. Jako kdyby rozmnožování lidského rodu bylo na rozdíl od setí pšenice či sázení rajčat nemravné! V jistém kriminalistickém časopise jsem četl o případu znásilnění: ´Vykonal na ní soulož.´ To mi připadá sprostě řečeno,“ uvádí.

Nádherná gradace tělesnosti a citu

Michal Černík

„S láskou nejsme na život sami,“ říká básník Michal Černík, který napsal například tyto verše: „Vzal jsem si tvé srdce. Zůstalo ti tělo. Aby mě zas potěšilo.“ Spojení těla muže a ženy je pro něj „vzájemným oddáváním se, nádhernou gradací tělesnosti a citu, jeho součástí je erotika a sex ve všech podobách, jak ho zná lidstvo“. „Ale bez lásky je to degradace milostného prožitku. Tu degradaci jsem párkrát v mládí poznal, ale uráželo mne to, tak jsem se zařekl, že už nikdy,“ dodává.

Proto v životě nebyl v nevěstinci: „Možná jsem příliš konzervativní, starosvětský. Láska je ohromný lidský cit a není nad ní mocnější síly, s láskou nejsme na život sami. A o tom jsou i mé verše, vy říkáte decentní, já doplním – cudné a vroucí.“ Některá svá přání vložil do Knihy lidských přání: „Ať umíte přijímat svět, v kterém žijete, ale nezříkáte se světa, který si přejete.“

Krásné holky i politické komentáře

Ve verších všech tří básníků je cítit i sociální kritičnost. Podle Černíka je pochopitelné, že mladí básníci jsou zahleděni do svého vnitřního citového světa. „S narůstající dospělostí by se ale jejich vnitřní svět měl prolnout se světem vnějším,“ říká. Měli by být empatičtí a soucítit.

Jiří Žáček (vlevo)

Žáček nazval jednu ze svých zlidovělých básní Škaredé holky. Jindy zase napsal, že krásných žen je mnoho, ale ošklivá je vždy originál. Jsou škaredé holky? „Samozřejmě že ne, jsou jen krásné holky – a pak ty, které si nechaly někým (třeba svým horším já) nakukat, že jsou šeredky. Přesně to tvrdila slavná metresa císaře Ludvíka Užnevímkolikátého, jejíž myšlenku jsem si vypůjčil do textu k písni. K písni, která v několika verzích pár let úspěšně obíhala po Čechách a Moravě,“ vysvětluje.

Sýs se pouští i do politických komentářů. A nebere si servítky. „O všem se má mluvit, jak náleží. Bylo by snad výstižné hovořit třeba o Kalouskovi jako o ´lulánkovi´? A zvláště v politickém článku musí slova pasovat jako příslovečná ´prdel na hrnec´,“ říká.

Praha ho učarovala fotograficky

Černík sice o Praze básničku nikdy nenapsal, ale učarovala ho fotograficky. „Když jsem před lety dostal od dcery k Ježíšku digitální fotoaparát, začal jsem hledat své téma, svůj výraz a našel jsem ho pravě v Praze. V noci, když sněží, když je mlha, a podobně. Nejsou to záměrně klasické snímky, a když je zpracuji na grafickém programu v počítači a nechávám udělat na saténové plátno, vypadají jako obrazy malované olejem nebo akvarelem,“ říká.

Zlatá ulička. Foto: M. Černík

Co se týká Prahy a erotiky, říká, že byl v mnoha městech Evropy a nabyl přesvědčení, že nejen v Praze, ale vůbec v Čechách jsou ženy nejkrásnější a někdy tak přitažlivé, že se za nimi musí i otočit.

„I když jsem starý pán, tak se na ně pořád dívám mladýma mužskýma očima a moje erotická fantazie je stejně tak mladá. Erotika pak zůstává už jen ve verších.“

Nezkysnul v zaprděném městě

Vztah Žáčka k Praze je ambivalentní: „Jako muž pralesní tu fatálně postrádám les, vadí mi, že velkoměsto nelze pěšky přejít za deset minut chůze, že Praha má hektické tempo, že se pomalu stává Disneylandem, kde se víc myslí na turisty než na domorodce. Na druhé straně jsem Praze dodnes vděčný za to, že před 50 lety jsem nemusel zkysnout a zplesnivět na malém zaprděném městě – teprve v Praze, kam jsem odešel studovat na ČVUT, se dalo svobodně nadechnout a žít. To platí i dnes.“

A spojení Praha a erotika? „Erotika kvete všude, i v Antarktidě. Ať mi Praha odpustí, pro mě nejerotičtějším městem světa zůstává Paříž; však na tom pracovali pařížští umělci kolik století. Proto se francouzská erotika liší od české – v literatuře, ve filmu i v reálu – jako dobré víno z burgundských vinic od českého piva. Ale takové plzeňské taky není k zahození…“

Praha zezadu nakonec prošla

Karel Sýs

Karel Sýs coby venkovan napsal o Praze mnoho veršů. „A také několik knih. Jedna se jmenuje Praha zezadu. Když ji po roce 1989 nový boss Mladé fronty vyrazil z plánu, našel se po deseti letech nakladatel, který však žádal změnu názvu. Zatímco já myslel na Prahu viděnou z rubu, on si představoval obskurní milostnou polohu. Naštěstí ani v sexu zmýlená neplatí a kniha nakonec vyšla s původním názvem,“ vzpomíná.

A co pro něj znamená Praha a erotika? „Profesor Vondráček popsal pacientku, která dosahovala orgasmu výhradně ponořením do Vltavy. Berounka ani Sázava ji nevzrušily. Čili je představitelný i erotický vztah třeba k Pražskému hradu nebo Karlovu mostu. V Praze se statisticky vzato miluje víc lidí než třeba v Radějovicích. Ale já věřím, že v Radějovicích se lidé milují raději,“ uzavírá.