dnes
Sobota - zatazeno
8°C
zítra
Neděle - obcasny-dest
5°C
pozítří
Pondělí - skorojasno
4°C
Praha není úplně česká a změnil ji diktát doby
Miroslav Paleček na jednom ze svých stovek koncertů. Foto: archiv autora

Praha není úplně česká a změnil ji diktát doby

Zpěvák a skladatel Miroslav Paleček žije v Praze od svých pěti let. Vyrůstal na Žižkově v Husinecké ulici, a jak říká, tříbil si v ní osobnost. V dětství nepatřil mezi vyhlášené raubíře. Spíše hrál fotbal, což byla i v jiných ulicích Žižkova běžná klukovská zábava.

Miroslav Paleček

Pochází z Motyčína u Kladna. Narodil se 12. 11. 1945. V roce 1950 se přestěhoval do Prahy, kde žije dodnes. Od šedesátých do osmdesátých let minulého století působil spolu s Michalem Janíkem v divadle Semafor v pořadech Miloslava Šimka a Jiřího Grossmana. Mezi Palečkovy nejslavnější hity patří například Prodavač limonád, Hele, lidi, nebo Sbohem Slovensko.

Jak vás Žižkov ovlivnil?
Tahle čtvrť byla především svérázný svět. Její obyvatelé se většinou vzájemně znali, bydleli ve stejném místě dlouhá léta. Téměř každý věděl, co od koho očekávat a podle toho se lidi k sobě chovali. Žižkov plodil jak pitoreskní postavy, tak vážené osoby. A jestli vůbec něco mělo na tehdejší Žižkováky pozitivní vliv, pak to byla i spousta životního prostoru.

Jak na tuto čtvrť pohlížíte dnes?
Je hlavně plná aut. Ostatně to není žádná zvláštnost v celé Praze. Ale v padesátých letech parkovalo v Husinecké ulici pouze jedno auto. Vlastnil ho šéf Domu potravin. A všechno jako by se na Žižkově strašlivě zmenšilo. I tak je Žižkov stále moje srdeční záležitost.

Které místo v Praze nemáte rád?
Jednoznačně Václavské náměstí. Kdysi jsem se po něm špacíroval skoro denně. A nejen z důvodu mého působení v divadle Semafor. Václavák totiž postupně ztrácel svou vůni věků, které ho utvářely. Sloužil i jako obyčejné klidové korzo, kam chodili Pražané na nedělní procházky. To dnes snad ani nepřichází v úvahu, protože Pražák, když nemusí, do centra nevstoupí. Genius loci je z náměstí prostě pryč.

Kam tedy teď chodíte korzovat?
Nevím, zda korzovat je správný výraz, ale moje nejoblíbenější místo pro procházky je Trojský zámeček a přilehlý nádherný park. Musím vyzdvihnout tamní prostředí, zářijové vinobraní a vůbec atmosféru, která mne v tom místě vždy povznáší. Řekl bych, že přímo kultivuje ducha.

Chcete říct, že metropole jiná místa v tomto ohledu nenabízí?
Jasně, že nabízí. Jsou to například divadla. Vidíte, a v tomto punktu jsem povážlivě nedisciplinovaný člověk. Už dlouhá léta si říkám, že bych to měl napravit a nějaké pěkné představení navštívit.

Novodobý trend je bydlet v těsné blízkosti Prahy než v jejím rušném prostředí. Taky jste měl někdy zaječí úmysly?
Nikdy mne nepadlo Prahu opustit. Na pár dní samozřejmě ano, proměnit se v dočasného lufťáka, a pak zase rychle zpět. Rád se do metropole odkudkoliv vždycky vracím, protože cítím, že jinde by to stejně nebylo ono. Třeba už jen z důvodu mé muzikantské profese – V Praze mám přece jen více koncertních příležitostí.

To vám na Praze vůbec nic nevadí?
Vadí a velmi. Je to především velmi frekventovaná doprava, kde ulice jsou plné sirén, klaksonů a jiného povyku včetně. Přitom jsem aktivní řidič, takže bych měl být na tyto ruchy dávno zvyklý. Jak vidíte, nejsem. Pak jsou to nákupní centra. Nechápu, proč se zde staví stále nová. Osobně preferuji malé obchůdky, jsou ještě nějaké na Letné a Malé Straně. Snad v brzké době nezmizí, jako stovky jiných, které zanikly po invazi obchodních řetězců. Domnívám se zároveň, že Praha nyní nabízí i málo míst pro sportovní vyžití.

Co se vám na Praze naopak líbí?
To, jak je teď barevná. Což je dobře, ale tím, že je oproti totalitní minulosti barevnější, už není úplně česká. Prahu změnil diktát doby. Na druhou stranu ve srovnání s jinými velkoměsty je zde pořád méně cizojazyčných názvů.

Veřejnost vás zná z folkového dua Paleček-Janík. Proč jste se rozešli?
Protože jsme nikdy nebyli siamská dvojčata a postupem času jsme měli rozdílné názory na společnou tvorbu. Takže nyní žijeme každý svůj muzikantský život. K tomu mému se teď přidal písničkář Ivo Jahelka a podle ohlasu publika se domnívám, že nás lidi berou.


Autor: Petr Štrompf

Čestnými občany Prahy by mohli být Zátopková, Capalbo a in memoriam Wagner

31. května 2016 v 15:40

Čestnými občany Prahy by mohli být olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková a zakladatel pražského maratonu Carlo Capalbo. Návrhy na udělení čestných občanství dnes schválila městská rada, potvrdit je ještě musí zastupitelstvo. Stříbrnou medaili za zásluhy radní navrhli udělit in memoriam...

Další články
Nahoru