Praha by měla jít příkladem v podpoře pěstounství, přeje si náměstkyně Udženija
23. října 2023 09:59
Přidejte si nás na domovskou Nová kampaň hlavního města na podporu náhradního rodičovství představuje veřejnosti sedm různých příběhů lidí, kteří jsou již pěstouny, nebo naopak byli vychováni v pěstounské péči. Znáte se osobně s těmito či jinými pěstounkami a pěstouny?
Mám tu čest, že ano. S některými jsem se seznámila až v rámci kampaně, s jinými už krátce po nástupu do mé funkce náměstkyně, kdy jsem podporu pěstounské péče řešila jako jedno z prvních témat, protože náhradní rodičovství a jeho podpora je jednou z mých priorit. S jednou z rodin se znám už roky, tedy ještě z doby, kdy jsem jako radní a později jako starostka Prahy 2 měla v gesci sociální věci. Příběhy všech těchto lidí mě přesvědčují o významu pěstounské péče. Náhradní rodiče to nemají vždy jednoduché, ale jejich odhodlání pomáhat překonává všechny překážky. Ráda se s nimi potkávám, povídám si s nimi i „jejich dětmi“. Každý jejich příběh je sice jiný, ale společné mají to, že jsou vždy o velkém srdci a o naději. Láska se totiž nedělí. Láska se násobí. To je nejen motto naší kampaně, ale hlavně je v tom veliký kus pravdy.
Proč Praha spustila kampaň právě nyní? Je situace s nedostatkem zájemců o náhradní rodinnou péči v metropoli tak špatná?
Přestože je na tom Praha v rámci republiky v situaci s náhradní rodinnou péčí nejlépe, stále nemáme potřebný počet pěstounů. Zejména potom těch, kteří jsou připraveni na přijetí sourozenců, dětí starších šesti let, minoritního etnika nebo dětí se zdravotním znevýhodněním. Jak asi možná víte, legislativně je již schváleno, že také v dohledné době dojde k transformaci takzvaných kojeneckých ústavů. A s tímto blížícím se termínem zrušení dětských domovů pro děti do tři let toto téma zkrátka musíme komunikovat intenzivněji a hlasitěji o této problematice mluvit. Pěstounská péče by vlastně měla tuto ústavní péči nahradit. Určitě je to správná cesta, ale musíme proto široké veřejnosti vysvětlovat, v čem taková péče spočívá, proč je důležitá a komu přesně může pomoci. Chceme být na tuto legislativní změnu připraveni a nic nepodcenit.
Jaké jsou další cíle kampaně?
Hlavním cílem kampaně je informovat a vzdělávat veřejnost o pěstounské péči. Chceme rozšířit pochopení jejího významu a potenciálu. Dále bychom rádi bořili mýty a předsudky, které s tímto tématem souvisí. Například, že pěstounem může být jen sezdaný pár nebo že se pěstouny nemohou stát stejnopohlavní páry. Naší i mou osobní vizí je, aby se Praha stala příkladem pro celou zemi v oblasti podpory i komunikace pěstounství. Společně s kampaní jsme vytvořili i nové webové stránky https://pestouni.praha.eu/ , na kterých najdou důležité informace a kontakty nejen stávající pěstouni, ale také ti, kteří by se třeba pěstouny chtěli stát.
Jakými způsoby a cestami Praha pěstounství podporuje?
Tak v první řadě nesmím opominout naše skvělé kolegy z odboru sociální péče, kteří se této oblasti věnují opravdu nad rámec svých povinností. Jsou to srdcaři a za potřebné děti i za pěstouny by i dýchali. Za zmínku určitě stojí i Centrum pro podporu pěstounů a náhradních rodičů na Výtoni, které jsme otevřeli v dubnu. Je to krásné místo, kde stávající, ale i potenciální pěstouni mohou získat potřebné informace, vzdělání a podporu. Náhradní rodiče se tu mohou společně scházet a předávat si svoje zkušenosti nebo si třeba jen popovídat, zatímco „si jejich děti“ hrají vedle v krásném dětském koutku. Je tu také re-use centrum s dětským oblečením, vybavením i hračkami.
Finančně také podporujeme pěstounské rodiny prostřednictvím Nadačního fondu hlavního města Prahy. Spolupracujeme i s neziskovými organizacemi, které doprovází a pomáhají pěstounským rodinám. Děláme toho opravdu hodně a zatím na to mám skvělou zpětnou vazbu. Za to jsem moc ráda. Ale určitě to neznamená, že usínáme na vavřínech. Naopak.
Myslíte, že taková kampaň je správnou cestou? Není lepší třeba nějaké legislativní podchycení?
Kampaň se ale přeci s „legislativním podchycením“ vůbec nevylučuje, naopak tyto změny komunikuje a pomáhá společnost informovat a připravovat na „Den D“. Náš odbor sociálních věcí je také samozřejmě v úzkém kontaktu s MPSV a snaží se co nejvíce spolupracovat, připomínkovat a ovlivňovat metodické procesy v připravované novele. Myslím, že symbióza všech zúčastněných je v tomto ohledu opravdu velká. Jedná se přece o děti a o jejich péči, tam jsme všichni na stejné lodi.
Opakovaně děkujete náhradním rodičům, využijete té možnosti i v tomto rozhovoru?
Opravdu bych chtěla poděkovat všem, kteří otevřeli nebo otevřou dveře svého domova dětem, které svoje „doma“ teď nemají. Děkuji všem pěstounům ale hlavně za to, že otevírají svoje srdce a náruč… dávají dětem naději a ukazují jim, že je pro ně na světě místo. Místo, kde se můžou cítit šťastné, chtěné a v bezpečí. Tyhle pocity jsou ze všeho nejdůležitější pro každého z nás, ale pro děti, které ztratily svou pevnou půdu pod nohama to platí dvojnásob. Opravdu ani slovy nedokážu vyjádřit, jak hlubokou úctu k pěstounům chovám. Děkuji jim za sebe, za děti, o které se starají, děkuji jim za celou naši společnost. Pěstoun prý nemusí být Superman, ale pro mě jste superhrdinové všichni!
