Nejde o trestný čin, přesto za to lze skončit na pár let za mřížemi
26. října 2015 08:14
Přidejte si nás na domovskou Pokud dlužník nesplácí své dluhy, faktury nebo směnky, automaticky to neznamená, že se dopustil trestného činu. Ne všichni dlužníci jsou ale beztrestní. Hrozí jim exekuce, insolvence i trestní stíhání.
„Nesplácení dluhu automaticky neznamená, že by se dlužník dopouštěl trestné činnosti. Pokud se jedná o běžné občanskoprávní spory, například o neuhrazené pokuty v MHD nebo podobné dluhy, vězení lidem nehrozí. Trestní stíhání hrozí dlužníkovi v případě, když začne vytvářet dluhy v době, kdy s ohledem na svoji ekonomickou situaci ví, že je nebude schopen splatit. Nejčastěji je takovým jednáním naplněna skutková podstata trestného činu podvodu,“ uvedl Jan Malý, ohlášený společník veřejné obchodní společnosti Vše pro insolvenci (VPI).
„Do vězení by se dlužník mohl dostat i v případě, že by si od banky vzal půjčku například na falešné doklady nebo třeba na falešné potvrzení o příjmu. Od výše dlužné částky se může odvíjet i výše trestu,“ doplnil Tomáš Medřický, autor projektu Epohledávky.cz.
Problémy však mají i věřitelé. Češi totiž neumějí své peníze vymáhat zpět. „S žalobou na neplatiče se nevyplatí otálet. Ideální je obrátit se na soud prostřednictvím advokátní kanceláře. Mimosoudní řešení v podobě prodeje pohledávek by mělo být až krajní variantou. Vždy je nutné počítat s tím, že obchodníci s pohledávkami je kupují s vidinou zisku. Pohledávky se totiž s ohledem na bonitu dlužníka prodávají s diskontem mnohdy ve výši několika desítek procent. Bonitní pohledávky se odkupují za 30 procent celkové částky, zpravidla to ale bývá pouze kolem 10 procent. U osoby, která pohledávky prodává, lze tedy spíš hovořit o snaze minimalizovat ztráty, o žádném zisku nemůže být řeč,“ řekl Jan Malý.
Navzdory varování odborníků Češi stále své pohledávky prodávají ve velkém. Jak ale poznat seriózního vymahače? „Féroví poskytovatelé služeb by měli mít pevně danou procentuální provizi ze skutečně vymožené pohledávky a umožnit věřiteli neustálou kontrolu nad stavem vymáhání. Měl by vědět, zda byla odeslána výzva k uhrazení dluhu a podána žádost o elektronický platební příkaz, který soud vydává do měsíce, zda byla uvalena soudní žaloba nebo exekuce,“ popsal Tomáš Medřický.
Pokud se věřitel rozhodne vymoci své peníze prostřednictvím soudního řízení, musí o tom informovat dlužníka. V opačném případě ho může vrácení dluhu přijít draho. „Při řešení dluhu v rámci soudního řízení je třeba počítat s úhradou soudního poplatku. Ten je stanovený zpravidla ve výši čtyř, respektive pěti procent z vymáhané částky. Platí se už při podání žaloby. Důležitá je tedy výše vymáhané částky, délka soudního sporu nemá na výši poplatku žádný vliv. V případě vyhraného sporu je poplatek přisouzen k náhradě dlužníkovi. Podstatné ale je, aby věřitel nejméně sedm dnů před podáním žaloby zaslal dlužníkovi předžalobní upomínku. Pokud tak neučiní, soud mu náhradu nákladů na řízení nepřizná, a to ani v případě, že bude ve sporu úspěšný,“ zdůraznil Jan Malý.
