Poruchy příjmu potravy mají nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění, bohužel se mnoho lidí neléčí

„Váhat by neměly především rodiny těchto pacientů. Rodiče, další členové rodiny ani přátelé by neměli dané poruchy přehlížet. Čím dříve pacienti nastoupí terapii, tím lépe, protože významnou roli v léčbě sehrává právě rodinná terapie. Váhat by neměli ani učitelé těchto dětí a také pediatři, kteří by měli problém s příjmem potravy u svých dětských pacientů umět odhalit,“ říká vedoucí Centra pro léčbu poruch příjmu potravy z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN Hana Papežová, která se v České republice na takto nemocné specializuje.

Odborníci v současnosti chápou poruchy příjmu potravy jako léčitelné geneticky podmíněné biologické onemocnění mozku. Poruchy příjmu potravy postihují až 70 milionů lidí v celém světě a mají nejvyšší úmrtnost ze všech duševních onemocnění. Přesto a navzdory zdravotní péči se mnoho lidí neléčí.

„Karanténa mi určitě pomohla pochopit některé důležité věci. První z nich je ta, že život se má žít teď a tady. Dnešní internetová generace žije víc pro lajky na instagramu a lichotivé komentáře pod fotkou. Já jsem se rozhodla, že svůj život takhle vést nechci. Snažím se omezit seriály, na které jsem plýtvala svým časem, i když jsem mohla trénovat na hudební nástroje, které miluju,“ říká jedna z pacientek profesorky Papežové.

„Druhá věc, kterou jsem si díky karanténě uvědomila, je důležitost rodiny. Na tu svou se můžu kdykoliv spolehnout – i když selže můj kamarádský či milostný život, bude rodina to jediné, co mi zbyde. Pobyt doma mi určitě dodal více respektu k jiným, obzvláště k mojí mamince. Je to neuvěřitelně milá, přátelská, starostlivá a milující osoba. Také můj vztah se sestrami se změnil. Už to není takové, jako když jsme byly malé holčičky a bojovaly o pozornost rodičů. Jsme tu pro sebe navzájem, abychom si pomáhaly, až bude nejhůře,“ dodává pacientka.