Poprvé v Česku bude kanalizace z čediče, potrubí povede pod historickou ulicí v Praze

Stoka je jedna z prvních, která se v hlavní městě stavěla. Jelikož se vodovodní řady na Starém Městě prováděly před více než sto lety, jsou nutné rekonstrukce. Pracím předcházel v roce 2018 průzkum, který zjistil poškození klenby stoky, rozvolnění cihlové vyzdívky a vzhledem k blízkosti Vltavy i výskyt podzemní vody s kolísáním hladiny až do výšky jednoho metru.

„Rekonstrukce probíhá takzvanou přeražbou stávající stoky. Nová kanalizace z plně čedičových trub vejčitého tvaru je unikátním typem potrubí, který byl použit prvně jako pilotní projekt na území České republiky,“ uvedl Miroslav Volf, ředitel společnosti Čermák a Hrachovec, která stavbu provádí.

Vejčitá stoka nabízí oproti kruhovým a tlamovým stokám mnohem lepší hydraulické a statické vlastnosti, použitý odolný materiál zajišťuje dlouhodobou životnost. Čedič neboli bazalt je tmavá výlevná vyvřelá hornina s charakteristickou porfyrickou nebo sklovitou strukturou.

Už po tisíciletí se používá jako stavební kámen, na štěrk a kamenivo, je také součástí betonů i směsí při stavbě silnic. U nás se například vyskytuje v Českém středohoří. Při rekonstrukce kanalizace bylo využito tryskové injektáže pro zajištění stability okolních budov během stavebních prací.

Tato ochrana domů je součástí celkové ceny, která dosáhla výše 25 milionů korun. Investorem opravy kanalizace v ulici Řásnovka je společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK), která má na starosti distribuci vody v hlavním městě.

PVK většinově vlastní firma Veolia a magistrát v ní před dvěma lety získal 49 procent akcií za 1,75 miliardy korun. Součástí dohody je opce na odkup zbylých 51 procent akcií v roce 2028, kdy firmě skončí smlouva s městskou Pražskou vodohospodářskou společností na pronájem vodovodní infrastruktury.

Vodovodní síť v hlavním městě je dlouhá zhruba 3500 kilometrů. Do postupné obnovy kanalizační sítě metropole každý rok investuje přes dvě miliardy korun.

Speciální opatření při povodních

Jak ukázaly povodně v minulosti, rozbouřená Vltava dokáže dělat v Praze škody nejen vylitím se z břehů, ale také skrz kanalizaci. Na její síti byly vybudovány rozsáhlé protipovodňové systémy, které by měly důsledky velké vody minimálně zmírnit.

Hlavní město vybudovalo speciální opatření na kanalizaci. Je možné ji uzavřít tak, aby voda do města netekla právě prostřednictvím kanálů. Když se uzavřou povodňové uzávěry na výpustích kanalizace, je potom nutno část odpadních vod přečerpávat do Vltavy, zvláště pokud při průchodu povodně v Praze prší. Proto jsou na stokové síti objekty, ze kterých se odpadní voda přečerpává pevnými či mobilními čerpadly.

Činnosti spojené s manipulacemi s uzávěry na stokové síti a nasazení mobilní povodňové čerpací techniky se řídí vypracovanými povodňovými plány. Údržbu povodňových uzávěrů a čerpacích systémů zajišťují strojní čety. Pro obsluhu povodňové čerpací techniky za povodně je zaškoleno a pravidelně trénováno 140 lidí.

Při zkouškách se prověřuje nejen funkčnost čerpací techniky v místě plánovaného nasazení, ale v podstatě jde o trénink lidí se snahou o simulaci reálného stavu povodňového ohrožení.

Potkani

Pražská kanalizační síť je domovem několika miliónů potkanů. Každý rok je proto do kanalizace umisťováno na 13 500 kilogramů jedu proti myšovitým hlodavcům. Deratizace zpravidla probíhá od dubna do října.

K hubení jsou používány požerové nástrahy vhodné do vlhkého prostředí. Ty obsahují i účinnou látku antikoagulant na ředění krve. Když potkan byť jen malou část nástrah sežere, do dvou dní se mu udělá zle, začne mu řídnout krev a pomalu uhyne na vnitřní krvácení. Odpadá tak problém se sběrem mrtvých potkanů, protože ti se rozloží v norách, případně je ze stokové sítě voda odplaví do čistírny odpadních vod.

Speciální nástrahy jsou pokládány pomocí dvoumetrových trubek do útrob kanálu. Pravidelnou deratizací kanalizace se daří udržovat jejich počet na přiměřené úrovni. Mnoho potkanů je také na povrchu okolo popelnic a v neošetřované zeleni, kam obyvatelé vyhazují odpadky.

Zvířata neustále migrují, proto deratizéři umísťují návnady vždy na větší plochu. Místa, kde jsou nástrahy položeny, jsou vždy vyznačena varovnými cedulemi.

Lidé si často pletou potkany s krysami. Oba hlodavci jsou si na první pohled podobní. Krysa je menší než potkan, má štíhlejší tělo a delší ocas. Potkan oplývá spíše robustnější stavbou těla. Krysa má špičatý čenich, uši má větší v poměru k hlavě než potkan a jsou téměř holé. Oči má větší.

Zbarvení krysy bývá více do černa, zatímco potkan je spíše šedohnědý až hnědý. Krysa si libuje na suchých místech, vody se děsí. Potkan navštěvuje vlhká nebo mokrá místa. Krysa obecně vrhne sedm mláďat najednou, potkan vrhne třikrát až pětkrát za rok devět až dvacet mláďat. Krysy jsou v Česku poměrně vzácné.

Olej a tuk

Při smažení použitý olej či tuk včetně sádla mají zamířit do plastových uzavíratelných lahví a následně do speciálních nádob. Tuk v potrubí ztuhne a zanáší potrubí, což způsobuje jeho nižší průtočnost a v krajním případě i ucpání.

Kanalizace je určena výhradně k odvádění odpadních vod, které jsou znečištěné během běžné denní hygieny, užívání toalety, úklidu, praní či mytí nádobí. Co do kanalizace nepatří, je určeno zákonem.

Do kanalizace by se neměl dostat biologický odpad (zbytky jídel, odpad z kuchyňských drtičů), dále tuky (fritovací a motorové oleje), veškeré hygienické potřeby, chemikálie a léky. Všechny tyto věci ohrožují samotné fungování kanalizačního systému a čistíren odpadních vod.

Odpad z kuchyňských drtičů zanáší kanalizaci usazenými pevnými látkami, na které se váží zejména tuky, což může mít za následek snížení průtočnosti kanalizačních přípojek až po jejich úplné ucpání.

Plastové části z hygienických potřeb, které nepodléhají rozkladu, zase mohou zcela zničit čerpadla v čerpacích stanicích odpadních vod. Čerpadlům také vadí vhazování vláknitých materiálů do kanalizace, třeba kousky vaty, hadry. Ty se pak namotávají na oběžná kola čerpadel a způsobují jejich ucpávání, případně se dostávají mezi oběžné kolo a hydraulickou skříň s následkem poškození ucpávky, zatečením do rotoru a zničení pohonného elektromotoru.

Provoz čistírny odpadních vod může výrazně zkomplikovat řada chemických a nebezpečných látek, z nichž některé jsou vysoce jedovaté a výbušné, a mají negativní vliv na biologické procesy při čištění odpadní vody.