Ponocováním si podle neuroložky zaděláváme na poruchu, která má zdravotní i společenské důsledky

„Zvýšená expozice nočnímu světlu, snížený příjem denního světla, večerní používání moderních technologií, to všechno může vést k této spánkové poruše způsobující závažné zdravotní i společenské důsledky. Covidová pandemie a s ní související změny v každodenním fungování mohla tyto potíže ještě prohloubit,“ upozornila neuroložka.

„Lidský biologický rytmus se neshoduje s 24hodinovým denním cyklem, proto je třeba se s ním synchronizovat. Slouží k tomu různé zevní podněty – střídání světla a tmy, pravidelný příjem potravy, pracovní nebo školní režim a další. Při zpožděné spánkové fázi dochází k desynchronizaci biologických hodin s denním rytmem. Postižený jedinec usíná minimálně o dvě hodiny později, než by měl, a s tímto zpožděním se také probouzí. V případě dětí je problematické i hodinové posunutí spánku,“ přiblížila okolnosti poruchy.

Zpožděný spánek nemusí být nutně kratší nebo méně kvalitní. Jedná se o teoreticky normální spánek v abnormální čase – má obvyklé rozložení fází a normální délku, ale je posunutý a dostává se tak do konfliktu se společenskými nároky.

Proto v každodenním životě dochází k jeho vynucenému zkracování, když musí děti vstávat do školy a dospělí do práce. Vzniká tak spánková deprivace, která má celou řadu zdravotních a sociálních dopadů.

„Pacienti se zpožděnou spánkovou fází si stěžují na denní pospávání, únavu, zhoršení paměti, pozornosti a dalších psychických funkcí. Prodlužuje se také reakční čas, což vede k zvýšenému riziku nehod a úrazů. Pacienti navíc častěji trpí změnami chování, nervozitou, podrážděností, depresí či úzkostí a u dospívajících se dokonce zvyšuje hrozba sebevražedných myšlenek,“ vypočítala Příhodová.

Nejvyšší výskyt této spánkové poruchy je podle ní u dospělých a mladistvých. Podle zahraničních studií trpí poruchou 7 až 16 procent mladistvých. Právě u nich může posun spánku kromě zdravotních problémů způsobovat značné absence ve škole, zhoršení prospěchu – někdy až s nutností opakovat ročník, a další omezení sociálního kontaktu.

V období puberty ke zpoždění spánkové fáze přispívají také hormonální příčiny, konkrétně opožděné uvolňování melatoninu, takzvaného hormonu spánku, který kvalitu spánku ovlivňuje.

Melatonin lze terapeuticky doplňovat v lékové formě, ale jak zdůrazňuje docentka Příhodová, hlavní je omezit používání mediálních technologií, zejména ve večerních hodinách. Modré světlo vyzařované monitory uvolňování melatoninu blokuje.

„Někteří pacienti hrají počítačové hry nebo komunikují přes tablety běžně do dvou, do tří, ale i ještě pozdějších ranních hodin. Ráno je rodiče dlouze budí do školy a někdy se jim to ani nepodaří. Pokud ano, spánkový deficit, který se na nich během dne samozřejmě podepisuje, dospávají pacienti až o víkendu,“ sdělila neuoroložka.

Příčiny spánkové poruchy jsou podle ní různorodé a jejich podíl není dosud přesně určen. Zpožděná spánková fáze může souviset i s genetickými dispozicemi, někdy s psychiatrickými chorobami nebo specifickými povahovými rysy.

„V ambulanci je někdy těžké rozklíčovat, který z faktorů hraje hlavní roli a na který se máme zaměřit. Jisté je že zásadní roli hrají vnější vlivy,“ zdůraznila.

Léčba, jejímž cílem je posunout spánek do běžného času, proto kromě podávání melatoninu nebo psychoterapie spočívá hlavně v režimových opatřeních. Dospívající by ve večerních hodinách neměl vyvíjet intenzivní duševní aktivitu, ani používat elektronické přístroje, přes den by se měl pohybovat na denním světle a vyvíjet fyzickou aktivitu.

Co by měl každý dodržovat pro prevenci, případně v léčbě zpožděné spánkové fáze:

Omezit používání elektronických přístrojů 2–3 hodiny před spaním.

Usínat vždy ve stejný čas, například ve 22:00.

Vstávat v pravidelnou dobu i o víkendu, v obdobný čas jako ve všední den.

Ráno se vystavit světlu – ideálně slunečnímu.

Během dne zařadit pohybovou aktivitu.

Zdroj doporučení: Doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D., Neurologická klinika 1.LF UK a VFN v Praze