Pokud se pronajímatel a nájemce nedohodnou na penězích, vstupuje do hry občanský zákoník
13. srpna 2020 16:55 | Aktualizováno v 16:50
Přidejte si nás na domovskou Jaká jsou omezení zvyšování nájemného?
Dle ustanovení § 2249 občanského zákoníku může pronajímatel nájemci zvýšit nájemné maximálně o 20 procent za tři roky a zároveň maximálně do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. Tento limit byl stanoven zejména proto, aby se zabránilo lákat nájemce na nízké nájemné, a poté je skokově zvýšit. Pokud se tedy pronajímatel s nájemcem nedohodne jinak, nemůže pronajímatel jednostranně zvýšit nájemné v rozporu s tímto ustanovením.
Je důležité zmínit, že do uvedeného zvýšení o 20 procent se počítají všechna předchozí zvyšování nájmu za poslední tři roky. Pokud by tedy nájemce platil nájem ve výši 10 000 korun a pronajímatel by mu po jednom roce zvedl nájem o 1 000 korun a po dalším roce také, třetí rok již nájem zvýšit nemůže. Došlo by totiž k navýšení o více než 20 procent za 3 roky. Pokud je tedy nájem 10 000 korun, pronajímatel jej může zvýšit maximálně o 2 000 korun v průběhu tří let.
Jakým způsobem je možné nájemné zvýšit?
Pronajímatel musí navrhnout nájemci zvýšení nájemného v písemné formě. Pokud nájemce souhlasí, zvýšené nájemné začíná platit počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu (tj. pokud nájemce obdrží návrh na zvýšení v lednu, zvýšení nájemného je účinné od dubna).
V případě soudu již neplatí 20 dvacetiprocentní limit zvýšení za poslední tři roky, nájemné tedy soud může zvýšit až do míry obvyklé v daném místě a čase. Může tak dojít ke zvýšení nájemného na částku, která představuje zvýšení o více než 20 procent za poslední tři roky. Nájemné také soud zvýší zpětně, s účinky ke dni podání žaloby, ne až od právní moci svého rozhodnutí.
Zjištění srovnatelného obvyklého nájemného v daném místě
Postup pro zjištění srovnatelného obvyklého nájemného v daném místě stanoví prováděcí právní předpis. Podle nařízení vlády č. 453/2013 Sb. se srovnatelné nájemné obvyklé v daném místě zjišťuje buď znaleckým posudkem anebo stanovením na základě prokazatelného doložení výše nejméně třech nájemných v bytech o obdobné velikosti a v obdobné lokalitě.
Výše uvedené podmínky pro zvýšení nájemného neplatí v případě, že pronajímatel provede stavební úpravy, které trvale zlepšují hodnotu pronajatého bytu nebo celkové bydlení v domě, případně mají za následek úspory energie nebo vody.
V tomto případě se pronajímatel může s nájemci dohodnout na zvýšení nájemného o maximálně 10 procent z účelně vynaložených nákladů ročně. Pokud s tímto zvýšením souhlasí alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě, platí zvýšené nájemné i pro ostatní nájemce. Pokud by se však pronajímatel s nájemci nedohodl, může ještě navrhnout ze stejného důvodu navýšení o 3,5 procenta z vynaložených nákladů ročně.
Proces zvyšování nájemného má tedy přesně stanovená pravidla, která musí být dodržena, aby zvýšení nájemného bylo platné. Pronajímatelé zejména často chybují při přípravě písemného návrhu na zvýšení nájemného.
