Podle lékařů se měl dožít čtyř let, letos oslavil 47

„Nemoc se u mě začala projevovat krátce po narození tím, že jsem se neotáčel a ‚nepásl koníky‘, neposazoval se tak jako jiné děti. Lékaři si zprvu mysleli, že jsem jen línější,“ vysvětluje Hynek Latta.

Větší pozornost jeho stavu začali věnovat teprve až kolem druhého roku, kdy se stále nestavěl na nohy. Série vyšetření odhalila spinální svalovou atrofii typu Werdnig-Hoffmann. V té době lékaři odhadovali, že se pan Latta dožije přibližně čtyř let. Rodiče o něj pečovali doma, pravidelně docházel na rehabilitace, maminka s ním každý den několik hodin cvičila, aby mu zajistila co největší rozsah pohybu. V té době se dokonce začal trochu stavět na nohy.

„Do školky a školy jsem nastoupil do brněnského Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež na Kociánce. V té době se můj stav značně zhoršil, žádná rehabilitace tam neprobíhala, celé dny jsme trávili v postelích. Byl to takový sklad mrzáčků,“ vzpomíná pan Latta.

Vyrůstal tak mezi dětmi, které měly podobnou diagnózu. Od dětství byl bohužel svědkem toho, že mu kamarádi umírají v raném věku. „Před dvěma lety mi kvůli spinální svalové atrofii zemřel můj nejlepší kamarád. On se v té době ještě nedostal k léčbě. Já jsem měl větší štěstí a léčbu, která tu existuje jen několik málo let, mi lékaři nasadili. Za její největší přínos považuju to, že si teď dovolím plánovat budoucnost. Ještě od života přeci jen něco čekám,“ doplňuje Hynek Latta.

Léčba spinální svalové atrofie neumí nemoc zcela vyléčit, ale dokáže zpomalit její postup. Přesto se Hynek Latta pohybuje na elektrickém vozíku, který ovládá jen prsty. Potřebuje pomoc s nástupem do dopravního prostředku, s oblékáním, jídlem, pitím, otevíráním dveří, hygienou a spoustou dalších denních činností.

Své oblíbené šachy hraje kvůli postupujícímu onemocnění už jen na počítači. Ze stejného důvodu se zúžil také repertoár rolí, v nichž s oblibou účinkuje v amatérském divadle. „Svůj život můžu plánovat a nějak žít jen díky tomu, že jsou tu lidé, kteří mi pomáhají. Jsem moc rád, že mám k dispozici i asistenci profesionálů. Je totiž velmi zatěžující být na obtíž někomu, koho máte rád – tedy svým blízkým,“ říká.

Pro svoji profesní životní dráhu si vybral obor psychologie. Ke studiu této specializace ho však nevedla láska k lidem. „V 16 letech jsem prožíval bouřlivé rebelující období. Neměl jsem rád lidi ani sebe. Psychologii jsem si vybral, abych zkoumal negativní stránky lidské duše. Zajímalo mě, proč se k sobě lidé chovají špatně a dělají podrazy. Kde se to v nich bere? Časem se moje motivace změnila, vzal jsem lidstvo i sebe na milost. A nakonec jsem se rozhodl, že budu lidem pomáhat jako psychoterapeut,“ vzpomíná.

Nyní pracuje jako psycholog a psychoterapeut ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky (Teiresiás) na Masarykově univerzitě v Brně a zároveň má svoji soukromou praxi.

Řečnické schopnosti nyní zúročil i jako moderátor podcastové série neSMAzatelní, která pomáhá nahlédnout do života lidí, kterým do života vstoupila spinální svalová atrofie.