Seriál Devadesátky trochu kroutí realitu, s bolševikem nešlo vydrbat vtipem a chytrostí
26. ledna 2022 07:06
Přidejte si nás na domovskou Pokud se na dva zmíněné filmy z první poloviny devadesátých let podívá někdo, kdo nezažil tu dobu, získá podle Cibulky pocit, že s bolševikem šlo vydrbat vtipem a chytrostí. Tak trochu po švejkovsku.
„Nešlo, a pokud jste to zkusili, tak jste se mohli prochechtat do uranových dolů, nebo do kriminálu, a vaše děti si mohly, chytrost nechytrost, pomýšlet tak maximálně na kariéru v učňovském školství,“ sdělil Cibulka.
Devadesátky, jako každá porevoluční doba, byly podle něj trochu bez pravidel. „V obchodech stále ještě smrděl socialismus, ale taky to byla doba snů, volnosti. Lepší zboží se sem dostávalo různě. Třeba já si pamatuji, jak mi kamarád řekl, že jiný kamarád odněkud přivezl americké pilotní bundy. Jo, tu jsem přece chtěl, a tak jsem se dostavil do bytu na bohnickém sídlišti. Hromada bund byla připravena k prodeji, co na tom, že jenom jedna velikost. Odešel jsem v XL, která na mně visela jako na hastroši, ale měl jsem jí,“ zavzpomínal zastupitel osmé městské části.
„A byla to doba příležitostí. Jak jí kdo využil, to bylo na schopnostech, chuti a píli každého soudruha, vlastně občana. Já jsem třeba plně žil sportem, respektive bojovými sporty. Najednou bylo možné vycestovat na semináře do ciziny, najednou bylo možné shánět literaturu,“ pokračoval.A lidi snili svoje příběhy o budoucnosti. Někomu vyšly, většině ne, ale byla tady ta vůně naděje a svobody. Navíc v České televizi běžela Česká soda, plná vtipů, za které by dneska Čtvrtníček s Vávrou nafasovali tepláky a zákaz činnosti.
Jonák a jeho Discoland Sylvie? „Přestože byl pár minut jízdy tramvají od mého bydliště, tak jsem o něm vůbec nevěděl. Prostě jsem žil jiný život, a přestože geograficky jsme byli skoro sousedé, naše vesmíry se absolutně nedotýkaly,“ dodal Martin Cibulka.
