Počasí přeje růstu jarních hub. Některé méně známé druhy si zaslouží naši pozornost

V této době v lesích „potkávají“ dvojí houby – končící jarní houby, jako jsou májovky a podtrnky, a do toho začínají růst houby, které jsou pozdně jarní až přicházející do léta. To jsou lišky, hřiby kováře a dubáky. Šance najít je bude hlavně ve vyšších listnatých nebo smíšených lesích. V tmavých smrkových lesích zatím není prakticky nic, je tam ještě příliš studeno.

Je normální, že v letech, když je pršavé a relativně teplé jaro, se začnou hřibovité houby v druhé polovině května pomalu objevovat. Je běžné, že zmíněné dubáky a kováře rostou už během května.

Už je také pomalu času na opěnku měnlivou, které se například daří v Klánovickém lese na východě hlavního města. Je to dobrá jedlá houba, která roste v trsech, především na pařezech a kmenech listnáčů.

Pozor ale na záměnu se smrtelně nebezpečnou dvojnicí: čepičatkou jehličnanovou, která roste především na jehličnatých stromech a zcela výjimečně se může objevit právě i na listnáčích.

Někde v trávě lze narazit už i na žampiony. Lidé si podle něj mají dávat pozor na mírně jedovatý a nejedlý druh žampionu – žampion zápašný, který lze s jedlými druhy žampionů zaměnit.

Klobouček žampionu zápašného je na temeni popraskaný a zahnědlý. Vyznačuje se i plošnou sklenutostí, menší masitostí a čistou bělostí, je štíhlý, pokroucený a dutý. Třeň lze snadno oddělit od klobouku.

Pozor je třeba dávat také na hodně nebezpečnou, byť vzácnou, vláknici začervenalou s hedvábně lesklým kloboučkem. Každý rok se objevují otravy po muchomůrce tygrované, která má hnědý klobouček s bílými neforemnými puntíky či čtverečky.

Lidé ji mohou často zaměnit za jedlou muchomůrku šedivku, která roste ve stejném období a kvůli zápachu se hodí především do bramboračky. Rozdíl je hlavně v tom, že jedovatá muchomůrka má hladký a čistě bílý prstýnek kolem nožičky, kdežto ta jedlá jej má podélně rýhovaný.

Vzhledem k vlhčímu počasí lze narazit na jidášovo ucho. Roste celoročně na kmenech a větvích odumřelých stromů a větví, především černého bezu. Jidášovu uchu svědčí především vlhké počasí na jaře a na podzim, hojně se vyskytuje i během mírnějších zim. Chrupavčitá plodnice najde hojné uplatnění v kuchyni. Je to výtečný doplněk jídel ve směsi se zeleninou, kousky masa, arašídy, bambusovými výhonky, nudlemi či rýží a sójovou omáčkou.

Už od dubna se můžete v lese setkat s nápadnými plodnicemi sírovce žlutooranžového, který je zamlada velice vhodný pro kuchyňskou úpravu. Jednoletá dřevokazná houba z čeledi chorošovitých je rozšířena po celém světě. Sírovec roste od dubna do září v lužních lesích, především na listnáčích. Hlavně na akátech či dubech, lze ho nalézt i na ovocných stromech. Nesbírejte ho ale na akátech, díky nim se stává mírně jedovatým. Pochutnáte si něm třeba v podobě řízků v trojobalu, chutí připomíná kuřecí maso.

Pražské houbařské lokality

V Praze jsou zajímavé houbařské lokality s ohledem na rozmanité plochy parkové zeleně v samotném centru města i hojnost příměstských lesů. V severozápadní části Prahy můžete vyrazit do obory Hvězda.

Nejoblíbenější houbařskou lokalitou je Klánovický les, místními nazývaný také Vidrholec či Fiedrholec, nacházející se mezi Klánovicemi a Újezdem nad Lesy na východě Prahy. Obyvatelé jižní metropole mohou zamířit do Michelského a Kunratického lesa. Houbaře láká i Stromovka, Šárka a desítky dalších zajímavých míst.

Houbařské ráje jsou i v okolí hlavního města. Nejčastějším cílem houbaření Pražanů bývají Brdy, Příbramsko, Plzeňsko a Křivoklátsko.