Po infarktech a mrtvici se Jiří (77) nevzdal sportu, vrátí se k němu i po další operaci

„Když mě později probrali, vysvětlili mi, co se stalo. Po infarktu jsem měl částečně ochrnutou jednu nohu a kvůli tracheotomii, která mi dočasně pomáhala s dýcháním, jsem nemohl mluvit. Byl jsem však šťastný, že žiju,“ doplňuje Jiří.

Na kardiologické klinice v Motole strávil téměř dva měsíce. Každý den jej pečlivě kontrolovali. Během hospitalizace mu lékaři dvakrát zavedli do koronárních tepen stent, aby zajistili správnou průchodnost cév.

„Cítil jsem se stále líp. Začal jsem také rehabilitovat, abych znovu rozhýbal nohu, kterou jsem v té době ‚tahal‘ za sebou,“ popisuje Jiří. Z nemocnice ho propustili domů po dvou měsících. Rekonvalescence tím ale neskončila. Musel se vyhýbat fyzické zátěži a pravidelně docházet na kontroly k profesorovi Petru Ošťádalovi, tehdy sekundárnímu lékaři bez dalších titulů, nyní přednostovi Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

„Vážím si toho, jak pečlivě se o mě profesor staral. Postupným cvičením se navíc lepšila i moje noha a po čase jsem opět normálně chodil,“ přibližuje Jiří. Na nemocenské nakonec strávil rok. Vzhledem k těžkému postižení srdeční pumpy mu ale lékaři nedoporučili návrat do práce, a tak přešel do plného invalidního důchodu.

„V zaměstnání jsem zažíval spoustu stresových situací. Po infarktu jsem už proto pouze dokončil jeden rozjetý projekt a raději zůstal v klidu doma. Vrátil jsem se však k mému největšímu koníčku – ke sportu, i když s omezenou úrovní zátěže,“ říká Jiří, který se od dětství aktivně věnoval zejména kanoistice.

„Vše jsem ale konzultoval s panem profesorem. A při sportu jsem si, na jeho radu, začal hlídat tepovou frekvenci,“ doplňuje. Kromě jízdy na kajaku dodnes rád cvičí, lyžuje a plave.

Komplikace se ale Jiřímu bohužel nevyhnuly. „V roce 2015 mi při cvičení vypadla činka z ruky a udělalo se mi nevolno,“ přibližuje.

V nemocnici, kam ho odvezla záchranná služba, lékaři zjistili, že měl slabou mrtvici. O čtyři roky později skončil v nemocnici znovu, protože se mu opět přitížilo, tentokrát další srdeční příhodou.

„Od té doby mě trápí poruchy srdečního rytmu. Stále chodím na pravidelné kontroly. Raději si ale i sám měřím tep a tlak,“ popisuje Jiří. Pomoci by mu brzy měla tzv. katetrizační ablace – speciální zákrok, při němž se zničí tkáň v srdci, která způsobuje arytmie. Podstoupit ji má těsně před letošními Vánoci.

„Věřím, že vše dobře dopadne a s rodinou, která mi byla vždycky velkou oporou, strávíme svátky ve zdraví a klidu. Moc se také těším, až budu zase v kondici. Nedokážu si představit, že bych nesportoval,“ uzavírá Jiří.

„Pan Jiří je příkladem člověka, který i přes těžké postižení srdce při infarktu, srdeční selhání a prodělanou mozkovou příhodu, může díky aktivní péči o vlastní zdraví a pravidelnému cvičení žít kvalitní život v mnohem lepší kondici než řada jeho vrstevníků. Kéž by takových pacientů bylo víc,“ dodává Petr Ošťádal.