Plazili se do vypálených Lidic pro ořechy, ze kterých potom v Praze vyrostly stromy. Ty se stanou základem přírodního památníku

Před několika lety se členové spolku při své činnosti dověděli o tom, že v bývalé zahradě rodiny Procházkových ve Vokovicích, což je zelený pás mezi mateřskou školou Na Dlouhém lánu a železniční tratí, roste ještě šest původních „lidických“ ořešáků, jejichž vitalita a zdravotní stav byly paradoxně do nedávna ochráněny existencí nedalekého příbytku lidí bez domova, díky kterému se veřejnost bála na sběr ořechů chodit, lézt na stromy a ořechy klátit. 

Jeden ze skautů při klácení ořechů

Včera ráno provedli členové Spolku Pro Hanspaulku, Spolku pro zachování odkazu českého odboje a 18. skautského střediska Kruh z Prahy 6 cílené klácení ořechů z těchto stromů, aby nedošlo k poničení stromů otrháváním ořechů a aby stromy byly v současném stavu zachovány pro vytvoření důstojného přírodního památníku. 

„Část sklizně ořechů bude předána vybraným pěstitelům, kteří z nich vypěstují stromky, které se za jedenáct let, při 90. výročí tragických událostí v Lidicích, vysadí jako památná alej, vedoucí k dochovaným památným stromům. Máme už podporu několika ministerstev. Hlavní město, které jediné může budoucí alej vyhlásit za památné místo, zatím zájem neprojevuje, snad se to změní,“ uvedla radní šesté městské části Eva Smutná, která o zřízení pietního místa společně se zmíněnými spolky usiluje.

Uklizené prostranství kolem ořešáků

Ambicí je, aby se do června 2022, kdy bude osmdesátileté výročí lidické tragédie, stihlo místo vyčistit od náletových a neperspektivních dřevin, provést drobné kultivační zásahy, instalovat zde lavičky a informační panel. Podle Smutné se o lokalitu budou v následujících měsících starat skauti, plánují tam opakovaně chodit na brigády.

Předání včera sesbíraných ořechů školkařům i přípravu prvních úprav neudržované lokality má na starost Ateliér Steiner a Malíková krajinářští architekti. „Na podzim a v zimě je záměr toto místo kultivovat, vyčistit, ošetřit perspektivní dřeviny, provést drobné úpravy terénu a na jaře provést osev lučního porostu,“ uvedla Pavlína Malíková, která se včerejšího sběru ořechů zúčastnila.  

Zapomenutý příběh, který vedl k vysazení stromů 

V roce 2017 provedl tehdy osmasedmdesátiletý Vladimír Procházka z iniciativy předsedy Spolku Pro Hanspaulku Michaela Pokorného u notáře prohlášení, ve kterém popsal své osobní prožitky a vzpomínky na jednání svých příbuzných, které prožili, a které mu vyprávěli.    

Lidické ořechy z Prahy 6

Pokorný serveru Pražský patriot ukázal tento zápis, díky kterému můžeme Procházkovo vyprávění přiblížit. 

„Když se v červnu roku 1942 mezi lidmi roznesla tehdy velmi neurčitá zpráva o vypálení obce Lidice na Kladensku, rozhodli se tehdy můj strýc Václav Beránek a jeho bratranec z rodu Rákosových z Houstoně zjistit, co se opravdu v Lidicích stalo, protože část této rodiny tam žila,“ vzpomínal Procházka. 

„Oba příbuzní šli v létě během noci k Lidicím po polních cestách, pozornosti německých letadel střežících tento prostor i pár týdnů po tragédii unikali plazením po křovinami zarostlých mezích. Přes hlídkující kordony nacistů se dostali blízko k rodovému statku Rákosových. Stavení statku nebylo zcela zbořené, na dvoře stál ještě starý a ohořelý ořešák,“ pokračoval pamětník Procházka. 

„Na nádvoří statku začali sbírat žárem spadané ořechy, aby se jejich rozšlápnutím neprozradili. V kapsách a po košilí jich měli desítky. Při cestě zpět, to už bylo za bílého dne, si jich všimnul pilot letadla a začal po nich střílet. Naštěstí je nezasáhnul, vrátili se domů i s desítkami ořechů. 

Strýce napadlo ořechy vysadit na rodinné zahradě jako symbolickou památku na vypálenou obec. Ujaly se, na místě začalo růst šedesát stromků.  

Jeden z vokovických ořešáků

Po roce 1948 obava o osud ořešáků, které se za šest let již staly malými stromky lemujících plot zahrady, přivedla vlastníka zahrady Procházku na myšlenku podělit se o stromky s některými městy a obcemi, které o ně projeví zájem. 

Proto nabídl stromky vyšlechtěné z oněch ořechů ze statku Rákosových prostřednictvím tehdejšího tisku komukoliv, kdo o ně projeví opravdový zájem. Tak se zhruba 50 stromků rozjelo na jaře 1948 do měst a obcí Československé republiky, kam je mnohdy Procházka raději sám odvezl. 

Zde dodnes některé tyto stromy přežívají, a kde případně rostou, není zřejmé. Organizátoři akce k ochraně „lidických“ stromů proto hledají a prosí pamětníky či představitele měst a obcí, kde byly původní stromky od pana Procházky po roce 1948 vysazeny, aby jim zasílaly příběhy a fotografie těchto stromů. Mohou kontaktovat Evu Smutnou nebo Spolek Pro Hanspaulku. 

Ve Vokovicích tak po roce 1948 zůstalo jen deset „lidických“ ořešáků, dodnes jich ve zmíněném zeleném pásu roste šest.