Platy versus životní úroveň: Česko patří k levnějším zemím. Jasně vedou Němci
26. srpna 2016 13:18
Přidejte si nás na domovskou Výše platu je nejčastějším důvodem, proč se Češi rozhodnou změnit zaměstnání nebo se za prací vydat do zahraničí. A nemusí odcházet daleko. V porovnání platů a životních nákladů sousední Německo dlouhodobě Českou republiku poráží.
„Průměrný plat v Česku se letos dostal na 26 480, v Německu je to zhruba čtyřikrát tolik. Životní náklady Němců ale čtyřnásobku nedosahují – za nájem se tu platí zhruba dvojnásobek a služby ani zboží čtyřikrát dražší než v České republice nejsou. Řada zboží je v Německu dokonce levnější. Podle loňského testu Potravinářské komory České republiky se pod stejnou značkou v Německu nakoupí dvě třetiny potravin levněji než v Česku. Výrazně levnější jsou BIO potraviny. Zajímavé je, že i za produkty vyrobené v Česku zaplatí naši sousedé méně, lacinější je například plzeňské pivo. Pokud se tedy člověk rozhodne za prací odejít do Německa, na konci měsíce by mu v peněžence mělo zůstat daleko víc peněz, než kdyby pracoval v České republice,“ popsala Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC JOBS.
Stotisícová měsíční výplata není například ani ve Švýcarsku, Dánsku, Lucembursku nebo Nizozemsku ničím výjimečným. Životní náklady jsou ale v těchto zemích výrazně vyšší než v České republice. V Dánsku a Švédsku ceny evropský průměr překračují o téměř dvě pětiny. „Porovnávat životní úroveň pouze podle průměrné mzdy je zavádějící. Pokud se člověk rozhodne odejít za lepším platem do zahraničí, musí počítat s tím, že bude za služby a zboží platit víc než v Česku. I život na Slovensku je nákladnější – bydlení, energie i voda vyjdou Slováky dráž,“ upozornila Hyklová.
Zejména země severní a západní Evropy patří mezi nejdražší státy světa. „Průměrná čistá mzda ve Švýcarsku patří k nejvyšším na světě, zároveň výdaje na domácnost, jídlo nebo zábavu a v neposlední řadě na bydlení jsou také jedny z nejvyšších. Právě náklady na bydlení jsou v ostatních zemích výrazně vyšší než v Česku. Například za byt o 75 metrech čtverečních se v Londýně platí kolem 80 tisíc korun měsíčně, v Paříži je to přes 66 tisíc a v Helsinkách kolem 50 tisíc korun, v Praze je to zhruba 25 tisíc,“ řekla Martina Látalová, obchodní ředitelka společnosti AC JOBS.
Pokud se člověk rozhodne vyrazit za prací do zahraničí, musí se vedle vyšších životních nákladů připravit i na jiný způsob vyplácení mezd, vyšší daně nebo jiný systém pojištění. „V řadě zemí, například v Austrálii, je běžné, že je mzda vyplácena týdně, zároveň se zde ale i nájemné platí týdně. Pokud se Čech rozhodne jít pracovat právě do Austrálie, bude se také muset připravit na výdaje spojené se zdravotním pojištěním, to státní totiž téměř nic nekryje, a pokud člověk chce, aby o něj bylo z tohoto pohledu postaráno, musí platit ze svého,“ uvedla Marcela Vyskoková, marketingová manažerka společnosti AC JOBS.
V mezinárodním srovnání je v Česku sice sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem a zaměstnanci vysoké, kryje ale vše potřebné. „V Dánsku, Rakousku, Belgii nebo ve Švédsku je zase třeba se připravit na vyšší daně. Obecně rozdíly v celkové míře zdanění jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie poměrně značné, někde až dvojnásobné. Daňové zatížení v Česku se v rámci Evropské unie řadí k průměru. Vůbec nejvyšší daně odevzdávají lidé v Belgii, velmi nízké daně jsou naopak na Novém Zélandu,“ doplnila Vyskoková.
Výrazné rozdíly jsou v Evropě v rodičovské dovolené. V zabezpečení rodičů je Česko na předních příčkách. V České republice matka nastupuje na rodičovskou dovolenou a pobírá po celou dobu rodičovský příspěvek. Ten se liší podle doby trvání, maximálně jsou to čtyři roky. To je na evropské poměry luxus.
„V některých zemích trvá rodičovská dovolená s příspěvkem pouze pár měsíců. Například v Belgii jsou to tři měsíce, v Portugalsku čtyři. Liší se také výše příspěvku. V Česku je to maximálně 70 procent z předchozí hrubé mzdy, na Slovensku 55 procent. Maximální možný měsíční příspěvek je ale v Česku 11 500 korun. Nejvyšší rodičovská je v Estonsku a ve Slovinsku, kde činí 100 procent předcházejícího příjmu, ve Švédsku a Dánsku se vyplácí 90 procent, v Lotyšsku, Maďarsku a ve Finsku 70 procent. Nejméně dostanou ženy v Itálii, počítat musí jen s 30 procenty. Je ale také řada zemí západní Evropy, jako například Španělsko, Řecko a Nizozemsko, kde rodiče již nemají nárok na žádné dávky,“ popsala Látalová.
Na vysoké úrovni jsou v Česku také sociální jistoty v době nemoci, nezaměstnanosti nebo penze. Podpora v nezaměstnanosti je v každém členském státě Evropské unie jinak velká a je poskytována po různě dlouhou dobu.
„Podle průzkumů Česko nabízí nezaměstnaným sedmé nejlepší životní podmínky. Ve Velké Británii, v Estonsku, Lucembursku, Itálii, Irsku, na Slovensku i na Maltě jsou na tom nezaměstnaní nejhůř. Podpora v nezaměstnanosti v těchto zemích je srovnatelná s ostatními zeměmi, ovšem následné sociální dávky už takové výše nedosahují,“ uzavřela Olga Hyklová.
