Pamětní tabulky připomínají oběti totalitního režimu Šindeláře a Klabíka

V ulici Milady Horákové mohou ode dneška lidé uctít památku Jaroslava Klabíka, který byl účastníkem třetího odboje a spolupracoval se zpravodajskou skupinou československého legionáře a vedoucího československé zpravodajské služby Františka Moravce.

Klabík dodával informace o účasti sovětských inženýrů na průzkumu možnosti těžby uranové rudy v okolí jeho rodného města Mníšku pod Brdy a současně začal vyvíjet snahu o zkontaktování dalších možných spolupracovníků. Aktivně se tak zapojil do protikomunistického odboje. Státní bezpečnost ho zatkla v roce 1951. Zemřel ve vyšetřovací vazbě 21. dubna 1952. 

Pamětní tabulka na domě číslo 1664/1 v ulici Sdružení v Nuslích připomíná od pátku 19. dubna úspěšného podnikatele a politika Antonína Šindeláře, kterého komunistický režim připravil o podnikání, majetek a nakonec i život. Připomíná stavitele, který se mimo jiné podílel na vzniku vilové osady Dobeška. Umístění pamětní tabulky se zúčastnili představitelé městské části Praha 4, zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů, Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR a Vojenského historického ústavu Praha. 

„Pamětní tabulka Poslední adresa je splátkou našeho dluhu vůči člověku, který v dnešní Praze 4 žil a pracoval a významně se podílel i na její podobě,“ uvedl starosta Ondřej Kubín (ODS). „Tabulkami s poslední adresou si připomínáme často bezejmenné a často pozapomenuté lidi, kteří nepřežili vládu totalitních režimů. Jejich osudy jsou pro nás i mementem. Už nikdy nesmíme dopustit, aby třídní nenávist dovolovala jedné skupině lidí ničit životy, zdraví  a dokonce i zabíjet jiné lidi jen proto, že mají odlišný politický názor a vlastní pílí se domohli ekonomické prosperity,“ dodal. 

Antonín Šindelář nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl členem strany národně sociální, po roce 1945 stranickým funkcionářem a také zástupcem v ústředním národním výboru hlavního města Prahy. Po komunistickém převratu byl souzen společně s dalšími perzekvovanými funkcionáři této strany v tzv. procesu Horáková a spol. Byl odsouzen k šestnácti letům vězení, zbaven občanských práv a byl mu zkonfiskován veškerý majetek. 

Trest si Antonín Šindelář odpykával nejprve ve věznici Plzeň – Bory, odkud byl v září 1953 přeložen do věznice v Opavě a v lednu 1955 do Valdic. Již v mládí Šindelář prodělal zánět pohrudnice a při nástupu do vězení mu byla diagnostikována angina pectoris. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, a musel být proto přemístěn do vězeňské nemocnice. Ve vězeňském spisu je záznam z 2. března 1955: „O návštěvu prosí, protože cítí, jak denně jeho sil a života ubývá a chce se ještě s rodinou rozloučit.“ 

Naposledy se manželé Šindelářovi setkali 8. března 1955. Podle knihy návštěv byla další návštěva ve vězeňské nemocnici naplánovaná na 5. dubna. Ta se však neuskutečnila z důvodu agónie pacienta. O dva dny později Antonín Šindelář zemřel. 

V naději na posmrtnou rehabilitaci svého manžela podala v roce 1969 jeho manželka Marie návrh na přezkumné řízení. Doufala, že díky tehdy přijatému zákonu o soudní rehabilitaci dojde k nápravě nespravedlivého rozsudku z počátku 50. let. Normalizační soudy však většinu nezákonných případů rehabilitovat odmítly a kauzy vyzněly do ztracena. Do ztracena vyzněla i kauza Antonína Šindeláře. 

Projekt Poslední adresa připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení do místa svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace – jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí. Tyto tabulky tak tvoří dohromady společný neohraničený památník. 

Projekt Poslední adresa je inspirován myšlenkou připomínání památky obětí holokaustu pokládáním kamenů zmizelých – Stolpersteine.