Pádu letadla do zahrádkářské kolonie v Praze mohl zabránit cestující, nestihl doběhnout za piloty

Americký letoun DC-9 jugoslávské registrace YU-AJO vezl na palubě 115 cestujících a pětičlennou posádku, která měla za úkol dopravit do Prahy dovolenkáře, převážně se jednalo o Čechoslováky.

Charterový let odstartoval těsně před sedmou hodinou tamního času a trval hodinu a půl. Cestou panovalo dobré počasí, až když se před devátou hodinou blížilo letadlo k ruzyňskému letišti, situace se začala komplikovat. V okolí byla mlha, což se týkalo i Suchdola, přes který letadla nalétávala na přistání.

Dispečer v oblastním středisku upozornil posádku na to, že na dráze 25 je mimo provoz přístrojový přistávací systém (ILS) a přesný přibližovací radar (PAR). Právě při zhoršené viditelnosti výpadek těchto navigačních systémů pro konečnou fázi přistání znamenal komplikaci.

Poměrně zkušené jugoslávské piloty to také vyvedlo z rovnováhy, což dokazuje dochovaný přepis radiokomunikace. Nejdříve se piloti zeptali, co mají dělat. Když se dozvěděli, že mohou buď pokračovat na Prahu, nebo se odklonit na jiné letiště, vyžádali si další informace. Dispečer jim potvrdil, že ILS je mimo provoz, ale že fungují přibližovací světla, osvětlení ranveje i nesměrové majáky.

Na základě těchto informací se piloti rozhodli přistát v Praze. V 9:20 hodin však letadlo havarovalo necelých devět kilometrů před přistávací dráhou. Pád do zahrádkářské kolonie, která byla naštěstí kvůli špatnému počasí vylidněná, nepřežilo 75 osob, další čtyři pak zemřeli v nemocnicích.

Ačkoli řídící věž povolila klesat do výšky 550 metrů nad dráhou, letadlo se zřítilo 100 metrů pod její úrovní. Jak mohlo k takové chybě dojít, když dvojice pilotů byla poměrně zkušená? Při vyšetřování se ukázalo, že se jednalo o souhru okolností a chyb pilotů.

Vyšetřovací zpráva uvedla, že posádka nedodržela stanovený výškový profil letu v části středního přiblížení a nebyla dodržena trajektorie letu. Proč se tak stalo, vyšetřovatelé nezjistili. 

Objevilo se několik teorií, ale ty byly později odborníky vyvráceny. Například ta, že si piloti spletli udávanou výšku v metrech s výškou ve stopách, nebo, že osvětlenou silnici a železniční koleje, které vedou podél Vltavy nedaleko místa nárazu, považovali za ranvej.

Při vyšetřování se ukázalo, že v kokpitu bylo nedostatečné nastavení radiokompasů a posádka spolu pravděpodobně nedostatečně komunikovala a příliš nespolupracovala. Nesledovala výškoměry, protože kdyby to dělala, nemohla klesnout tak nízko.

Prokázalo se, že letadlo těsně před nárazem stoupalo, takže si pilot evidentně uvědomil chybu, ale bylo to už pozdě. Tragédii možná mohl zabránit jeden z cestujících. Letadlem se totiž vracel do Prahy technik, který na ruzyňském letišti testoval funkčnost navigačních zařízení. Díky tomu se účastnil stovek přiblížení a znal dokonale okolí letiště.

Při nehodě zemřel, ale ze zaznamenaných vzpomínek jeho manželky, která byla také na palubě a přežila, je patrné, že technik skutečně poznal, že letadlo letí špatně a běžel na to piloty upozornit. Bohužel, udělal to pozdě a do kokpitu se už nestačil dostat.