Pacienti při zhoršení zdravotního stavu tak dlouho váhali se zavoláním sanitky, až v nemocnici zemřeli

„Odhadnout po telefonu, zda už to pacient a rodina doma nezvládnou a je potřeba hospitalizace, s vědomím, že nemocnice jsou přeplněné, je někdy hodně těžké rozhodování. Bohužel mám i pacienty, kteří při zhoršení svého zdravotního stavu dlouho váhali se zavoláním sanitky. Pak už bylo pozdě a v nemocnici zemřeli,“ říká Pražák.

Před koronavirovou pandemií objednával Pražák pacienty do své ordinace tak, aby měl na každého pacienta dost času. Za posledních pět měsíců se však situace změnila – počet pacientů ani dobu jejich vyšetření nejde zcela předvídat.

„Pacienti telefonují během celé pracovní doby. V krizových dnech je problematické se dovolat, protože pevná linka i mobil jsou skoro pořád obsazené. Když se jim to podaří, může se stát, že mluvím na druhé lince, a musí zavolat později. Jeden hovor dokončíte a telefon hned zvoní,” popisuje lékař k současný stav ve své ordinaci.

Nejhorší jsou pondělky, kdy volá spousta pacientů s obtížemi vzniklými během víkendu. Často se jedná o neschopenky, karanténu či žádanku na covidové testy. Během jednoho telefonátu přitom často Pražák slyší, jak v telefonu pípá několik dalších hovorů.

„Pokud mám pacienta v ordinaci a vím, že v čekárně sedí další, nemá smysl hovory odkládat a musím je co nejrychleji a efektivně vyřídit. Během jednoho vyšetření pacienta v ordinaci někdy vyřídím i několik hovorů,“ říká lékař.

Většina pacientů, kteří v takovou chvíli sedí v ordinaci a čekají na vyřízení hovoru, má pochopení. Mnoho z nich však přiznává, že si nedokázali představit, jaký „šrumec“ v ordinaci nyní lékař má.

„Ty telefony jsou samozřejmě rušivé, ale nedá se nic dělat, o to více je to náročné na soustředění, když se poněkolikáté vracíte ke stejnému pacientovi,“ podotýká Pražák.

Nejsou to však jen pacienti, kdo volá. „Kromě telefonů v ordinaci mi občas během dne zvoní i soukromý mobil, kdy volají známí a kolegové s různými problémy a také volají naše děti, které mají distanční výuku a občas nějaký technický problém,“ říká lékař a dodává, že se v hektických dnech často nestíhá ani napít nebo si dojít na toaletu.

Jiné je to i během oběda, protože jídelny a restaurace jsou zavřené. „Oběd si vyzvedneme u okénka do jídlonosičů a sníme si ho až u nás. Naštěstí nám to prostor umožňuje. Jinak by se to dělalo velmi těžce. Restaurace jsou zavřené a hygienické normy neumožňují jíst v ordinaci. Z toho důvodu se pak řada zdravotníků nemá kde naobědvat. Dalším řešením je pak nejíst, což je samozřejmě špatně a popolední výkonnost by výrazně klesla,“ říká dodává.