Ostatky Erbena se desítky let po jeho smrti stěhovaly, o záchranu pražského hrobu se postaralo rodné město
21. listopadu 2020 08:50
Zdroj: SPH
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v městečku Miletín, který se rozkládá zhruba na půl cesty mezi Jičínem a Hradcem Králové. Jan, jeho dvojče, zemřel necelé dva měsíce po narození. Ani Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči.
I přes zdravotní hendikepy a fakt, že pocházel z chudé rodiny, se mu podařilo vypracovat v osobnost českého národního obrození. Z významných společenských funkcí zmiňme například jeho členství v jazykové komisi při Matici české (1846), pozici asistenta při Muzeu (dnešní Národní muzeum) (1847) nebo členství v Královské české společnosti nauk (1849).
Od roku 1851 působil jako archivář Prahy, do jeho nástupu prakticky archiv hlavního města neexistoval. Erbenovi se podařilo rychle vytvořit pravidla pro evidenci archiválií a stanovil, jaké dokumenty budou v archivu ukládány. Ve funkci se mu podařilo sepsat zhruba 1500 pražských městských knih, evidoval privilegia a cenné listiny.
Obdivuhodný výkon ještě umocnil fakt, že se mu podařilo shromáždit a utřídit písemnosti, které byly rozptýlené na mnoha místech. Díky Erbenovi se podařilo zachránit ze sklepů mikulášského kostela městskou registraturu, kterou následně sám zpracoval.
Z titulu archiváře a zaměstnance pražského magistrátu vydal řadu drobnějších prací. Cenné jsou rovněž jeho popisné práce věnované pražské staroměstské radnici z 60. let. V roce 1864 se Erben stal ředitelem pomocných úřadů pražských.
V padesátých letech sestavil známou edici historických dokumentů Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (1855) či se podílel na vzniku časopisu Obzor.
V šedesátých letech vznikly výbory pohádek a pověstí Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních a Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Známé jsou Erbenovy překlady Nestorova letopisu ruského (1867) a Dvou zpěvů staroruských (1869).
Kytice z pověstí národních, jediná sbírka básní, kterou Erben vydal, spatřila světlo světa poprvé v roce 1953, o osm let později se dočkala rozšířeného vydání. Kytice je jediná Erbenova sbírka básní, podkladem jsou staré české lidové báje.
Soukromí
Během svého života měl Erben dvě manželky. S Barborou Mečířovou měl čtyři děti. Třetí nejstarší zemřelo v druhém roce života. Manželka se kvůli nemoci nedožila ani čtyřiceti let.
Dva roky po ovdovění se Erben oženil s Žofií Mastnou. Ta ho sice přežila o pětatřicet let (byla o čtvrtstoletí mladší), ale to se nedá říct o jejich dětech. Syn Vladimír i dcera Marie žili jen dva roky a zemřeli tak ještě za života obou rodičů.
Ačkoli byl Karel Jaromír Erben tělesně slabý a prakticky od dětství se potýkal s plicním onemocněním, zůstal aktivní až do podzimu 1870, kdy 21. listopadu podlehl v domě U Tří tykví na Starém Městě žloutence.
Opravený hrob K. J. E. Foto: SPH
V roce 1908 byly ostatky manželů Erbenových přeneseny na Olšanské hřbitovy do rodinného hrobu jeho zetě Antonína Rezka.
Tento hrob byl v posledních letech ve špatném stavu. Když před sedmi lety vyhlásila Správa pražských hřbitovů Projekt adopce významných hrobů, zařadila do něj i chátrající hrob s ostatky Erbena.
Hrob si k „adopci“ vybralo Erbenovo rodiště. Miletínští nechali provést rekonstrukci hrobu, záchrana pietního místa stála městskou kasu devět tisíc korun.