Operace postřeleného Opletala: Jak probíhal zákrok a co se v nemocnici dělo v následujících dnech?

Začaly se ozývat jednotlivé výstřely. Náhle, někde na rohu Žitné a Mezibranské, Jan Opletal ucítil bolest v levém boku a myslel si, že byl udeřen loktem v davu. Po několika vteřinách omdlel, byl zatažen do průchodu a po zjištění, že krvácí, byl převezen autem se zeleninou na I. chirurgickou kliniku. Řidič nechtěl vjet dovnitř areálu a vysadil zraněného u brány, ještě před stálou policejní službou.

Opletal byl přemístěn na operační sál „Ani sám nevím, co se přihodilo,“ řekl podle dobových záznamů. Medika ihned operoval tehdejší asistent MUDr. Pačes. Situaci tehdy popsal, že „uplynula dosti dlouhá doba od zranění, pacient měl i známky šoku.“

V operační skupině ještě byli MUDr. Adámek, instrumentářka sestra Příbrzská a anestézii dával MUDr. Svatoň. Přednosta kliniky prof. Jirásek se operace neúčastnil. Toho dne měli na klinice službu MUDr. V. Svatoň a MUDr. J. Adámek.

Opletal měl jediným projektilem na několika místech prostřelené tenké (čtyřikrát) i tlusté střevo (jednou). Jak uvedl tehdejší svědek události MUDr. Adámek v objektivním nálezu: „… vlevo asi 4 cm od pupku nevelká okrouhlá rána (vstřel), a neklamné známky dráždění pobřišnice“. Střelný kanál směřoval zleva nahoře dolů do pánve. Tam ve směsi střevního obsahu a krve ležel volně projektil.

„V průběhu operace byly perforační otvory zašity, do malé pánve zaveden drén, aplikováno tzv. peritonitis-sérum, antibiotika tehdy nebyla. To byl v té době normální postup. Operace trvala asi 45 minut a operatér ji sám zhodnotil jako výkon ,ne příliš komplikovaný a těžký‘,“ vylíčil prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc., z I. chirurgické kliniky – břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze.

I přes výjimečnou péči, které se medikovi a oběti zákeřného činu okupantů dostávalo, Opletal 10. den po operaci umírá na plíživý difúzní zánět pobřišnice, ten byl před antibiotickou érou vždy smrtelný.

Když operatér opouštěl operační sál, byl zastaven třemi muži. Jedním z nich byl asistent tehdejší německé chirurgické kliniky MUDr. Golla (příslušník SS). Vyžádali si projektil. Jednalo se o náboj revolverový, menšího kalibru. Na rozdíl od zabitého pekařského pomocníka Václava Sedláčka, který byl zastřelen z vojenské pušky.

Následující dny byl nemocný sice neklidný, ale neudával žádné bolesti. Ale všichni, kteří o něho pečovali, uváděli „zvláštní, odtažité“ chování, přestože se mu dostávalo zcela zvláštní péče (prominentní pacient – medik, oběť zákeřného činu okupantů atd.). Byl umístěn na pokoj 32 v suterénu, kde je dnes sonografická vyšetřovna. Pravidelně za ním chodili přednosta kliniky, operatér, ošetřující lékař MUDr. E. Wintrich (české národnosti).

Zvláštní pozornost byla věnována pacientovi od pracovníka německé chirurgie MUDr. Golla (Begutachter SS), který se velmi zajímal o průběh léčby. Po týdnu se začal prudce zhoršovat celkový stav nemocného a 10. den po operaci umírá.

Závěry pitvy, kterou prováděl prof. Hájek a na které byli přítomni přednosta kliniky i operatér, byly zcela jednoznačné. Cévní zásobení střev nebylo nikde porušeno, všechna šití průstřelů byla pevná. Příčinou smrti byl plíživý difúzní zánět pobřišnice – v před antibiotické éře vždy smrtelný.