Ombudsmanka: u policie řešíme nejčastěji šikanu

V národu uniformovaných mužů a žen občas probleskují postesky, že institut Ombudsmana Policie ČR a Hasičského záchranného sboru je pro kočku. Respektive jen pro ty, kterých se profesní problémy netýkají. Jedním slovem zbytečnost. Zaměřme se tedy nejdříve na pražskou policii – tedy bezpečnostní dozor české metropole, která má lví podíl na celostátní kriminalitě vůbec. Že by se žádný pražský policista ze svých problémů ombudsmance opravdu vyzpovídat nechtěl?

„Zájem s naším institutem komunikovat není zrovna malý. Někteří policisté k tomu mají vskutku pádný důvod. Řešili jsme například problém, kdy se policista hlásil do výběrového řízení, umožňující kariérní postup. Nepochodil ale u svého nadřízeného, který mu v rámci výběrového řízení úmyslně vystavil negativní hodnocení. Proč? Protože si ho chtěl udržet pro jeho vynikající schopnosti ve svém týmu. Stížnost dotyčného policisty byla samosebou oprávněná,“ uvedla ombudsmanka Blanka Besserová.

Ředitelé půlnočních království

Řešení pak bylo velmi rychlé. Případu se totiž chopil i pražský policejní ředitel Martin Vondrášek, který stížnost uznal jako oprávněnou a nadřízenému stěžovatele dal rázně najevo, že v kariérním postupu nesmí žádný velitel svému podřízenému neoprávněně bránit. „V Praze jsme podobných případů řešili minulý rok necelou desítku, motiv stěžovatelů byl víceméně identický,“ poznamenala ombudsmanka Besserová s tím, že její institut ne vždy nachází u jiných krajských ředitelů takové pochopení.

Respektive v rámci šetření stížností ombudsmance nevycházejí zrovna vstříc. „Říkáme těmto policejním ředitelstvím Půlnoční království. Což znamená co nejvíce zamezit průniku do tamní atmosféry mezilidských vztahů. Právě vztahy jsou dominantním problémem v mnohých složkách policie,“ vysvětlila Blanka Besserová. Jako výborné partnery v řešení zmíněné problematiky ombudsmanka zmiňuje zejména vedení pražské policie, dále policii severomoravského a ústeckého kraje.

„Musím zdůraznit, že jména nespokojených policistů jejich nadřízeným nesdělujeme, i když to po našem institutu někdy vyžadují. Samozřejmě že nepochodí a jedinou oprávněnou osobou je ministr vnitra. Ten to ale nikdy neudělal,“ řekla Blanka Besserová.

Za minulý rok ombudsmanka eviduje 120 stížností, z nichž necelá pětina byla z řad pražské policie. Vedle zadokumentovaných případů také zodpovídají pracovníci institutu řadu běžných dotazů zaslaných emailem či zveřejněných na diskusním fóru. Právě diskuze se může netušeně stát osudovým minovým polem pro policisty s vlastním názorem.

“Měli jsme případ, kdy policista vyjevil názor, že funkci koordinátora na diskusním fóru může dělat cvičená opice. Nadřízený však policistu po své linii vypátral a za názor ho potrestal. Důvod postihu byl ten, že pět minut po zahájení pracovní doby se nevěnoval služební povinnosti. Což je zástupný důvod a obyčejné zastrašování,“ konkretizovala Blanka Besserová.

Šikanovaní policisté

Nejčastějším problémem, se kterým se příslušníci a zaměstnanci na institut ombudsmana obrací je šikana, bossing, tedy nerovné zacházení. Tato problematika je na prvním místě a zaujímá téměř 50% všech podání.

„Z pohledu dokazování se především v případech šikany většinou jedná o tvrzení proti tvrzení. Což je velmi těžko prokazatelné, kdy případní svědci jsou v podřízeném postavení vůči aktérovi šikany, a proto se bojí svědčit v jeho neprospěch. Protože mají obavy ze ztráty pracovní pozice, snížení příjmu či dokonce ze ztráty zaměstnání,“ sdělila Blanka Besserová.

V některých případech podle ní docházelo ke zneužívání služeb policejních psychologů k vyřizování si účtů s policisty, kteří se bránili z jejich pohledu nějakým nepravostem.

Policista či hasič je taky jen člověk s různou povahou. Někdo psychickou zátěž v dané profesi vydrží víc, někdo méně. K stížnosti je pak krůček, někdo si v tom může i vyloženě libovat.“ Ve své praxi se setkáváme i s kverulantstvím, ale je to jen zlomek. Převážná většina případů má buď charakter krácení příslušníků na právech, nebo pramení z nedorozumění, vzniklého nedostatečnou interní komunikací, případně jde o souběh obojího,“ uzavřela Blanka Besserová.

Ta se netají ani množstvím ústních i písemných poděkování. Policisté údajně nejvíce oceňují skutečnost, že v rámci struktury organizace existuje institut, kam se mohou obrátit a jejich služební problémy jsou kvalifikovaně řešeny, aniž by to pro ně osobně mělo negativní následky a stálo je to čas a peníze.