Odborníci prozkoumali stav nástěnných maleb ze 14. století v Emauzích

Na projektu se s fakultou restaurování pardubické univerzity podílejí dvě německé vysoké školy, technika z Kolína nad Rýnem a stuttgartská státní akademie výtvarných umění. Cílem projektu, který financuje Německá spolková nadace pro životní prostředí (Deutsche Bundesstiftung Umwelt) a podílí se na něm Akademie věd ČR, je navrhnout další postup.

Nástěnné malby v ambitu kláštera nechal neznámého autora nebo autory vytvořit císař Karel IV. v 60. až 70. letech 14. století, v době kdy byla Praha kulturním centrem římské říše. Velmi rozsáhlý cyklus dnes čítá 26 velkých nástěnných maleb, jichž původně bylo 33, zachycuje různé motivy Nového zákona. Práce vysoké umělecké kvality nemá dnes ve střední Evropě obdobu.

Autor zůstává neznámý. „Byly pokusy o určení autorství, ale obzvlášť u středověkých umělců jména často neznáme," řekl ČTK proděkan pardubické fakulty restaurování Jan Vojtěchovský. Cílem zkoumání bylo stanovit další postup tak, aby nemohl být třeba za 50 let zpochybněn.

Podrobný průzkum s využitím infračervené fotografie zjistil různé chyby při restaurování ve 20. století, individuální intervence do nich, a to u omítek, malířských postupů, provedení nápisů. Historické omítky jsou podle jedné ze zpráv zachovány z 78 procent.

Zjišťovalo se, kolik vrstev je nových, a odborníci také prozkoumali vznik maleb, barevných vrstev. První bylo provedení křídou na omítku, poté se postupně nanášely další vrstvy až po závěrečné jemné modelování a provedení svatozáří zlacením. Vznikl také katalog poškození a možných konzervačních postupů, a to ve spolupráci s AV ČR.

Škody po náletu v únoru 1945 Na Slovanech zdokumentoval fotograf Josef Sudek. Nástěnné malby poškodily kousky skla z rozbitých oken, suť. Vše bylo nutné vyčistit, fragmenty se dávaly dohromady pomocí jílu, později se lepily sádrou. V 60. letech 20. století přišly ke slovu vosky, vysoušecí oleje a další techniky, v 70. a 80. letech se zkoušely další přístupy a materiály.

Klášter založil Karel IV. roku 1347 jako obnovené centrum slovanské vzdělanosti. Klášter i s kostelem vysvětil na Velikonoční pondělí 1372 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za přítomnosti císaře Karla IV. a jeho syna Václava. Z Emauz se stal později klášter německých benediktinů, kteří zejména kostel na přelomu 19. a 20. století puristicky upravovali podle představ beuronské školy. I tomu gotické malby unikly.