Od gymnastiky k invalidnímu důchodu, život jí změnila roztroušená skleróza
14. června 2026 17:49
Přidejte si nás na domovskou Zpočátku proto příznakům nevěnovala pozornost. Potíže ale nemizely, a tak po čase navštívila praktickou lékařku. „Paní doktorka mě poslala na oční vyšetření, kde bylo všechno v pořádku. Poté mi řekla, že potíže mohou souviset s páteří, a doporučila cviky, které by mohly pomoci. Ty však nezabraly, a tak mě odeslala k neurologovi,“ popisuje Ružena, která žije v Praze.
„Když jsem se na neurologii po dvou měsících konečně dostala, lékař mi řekl, že se pravděpodobně jedná o problém s očima, a znovu mě poslal na oftalmologii,“ přibližuje. Tam se potvrdilo, že má Ružena zrak v pořádku, specialista jí ale sdělil, že trpí tzv. nystagmem – kmitáním očí. „Začala jsem užívat léky. Terapie ale potíže nezmírnila. Objednala jsem se proto k jinému neurologovi, do Fakultní nemocnice Motol,“ říká Ružena.
V Motole podstoupila vyšetření takzvaných evokovaných potenciálů, které odhalí, jak reaguje nervová soustava na podněty, a vyšetření magnetickou rezonancí.
Na té se ukázalo, že má v mozku řadu světlých ložisek, která narušují přenos nervových signálů. „Řekli mi, že mám roztroušenou sklerózu a že se mi zánětlivá místa v mozku tvoří už asi deset až patnáct let, jen se zatím nijak neprojevila. Byl to šok,“ přiznává Ružena, které v té době bylo 32 let.
Lékaři jí doporučili klidový režim a nasadili terapii. Ružena brala steroidy, které tlumí zánět v nervovém systému, a později začala podstupovat imunosupresivní léčbu. „U roztroušené sklerózy imunita napadá vlastní nervový systém, konkrétně myelin, ochranný obal nervových vláken. Léčba se snaží tuto imunitní reakci zpomalit,“ vysvětluje.
Nemoc na začátku postupovala pomalu a Ružena dlouho fungovala téměř bez omezení. „Po sedmi letech od stanovení diagnózy jsem pořád zvládala udělat padesát kliků,“ popisuje.
Její zdravotní stav se pak ale začal zhoršovat a častěji se opakovaly ataky, při kterých se v nervovém systému objevují nové záněty. „Postupně mi tak částečně ochrnula pravá strana těla. Pravou rukou se dnes už skoro nedokážu podepsat a mám problémy i s řečí,“ říká.
Ružena je v současné době v péči Dany Horákové z Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Paní profesorka mi několikrát změnila typ léčby a ta současná mi vyhovuje. Ataky mívám přibližně jednou za rok,“ říká Ružena, která je sice v plném invalidním důchodu, ale pokud to její zdravotní stav dovolí, částečně pracuje jako programátorka.
„Baví mě také psaní. Vydala jsem už několik knih. Například pohádky pro děti – Legrádky aneb Legrační pohádky,“ upřesňuje. Žije sama a velkou oporou jsou jí zejména přátelé. Rodinu má totiž na Slovensku, odkud pochází. „Často si říkám, že partii s kartami, které jsou dobře rozdané, umí hrát každý. Já je dobře rozdané nemám, tak musím hrát s tím, co je. Toho se držím,“ uzavírá.
„Paní Ružena je opravdu velký bojovník a je obdivuhodné, že přes významný neurologický deficit má stále energii a sílu se s nemocí prát. To je moc důležité, protože právě každodenní aktivita, cvičení a pozitivní nastavení mysli je něco, co zásadně pomáhá,“ řekla Dana Horáková.
