Od feminismu k zahrádce v metropoli

Dá se říct, že jste opustila boj na straně feministek a vrhla se na úplně odlišnou záležitost, kterou je tzv. permakultura. Proč vlastně?
Tím, že jsem vystudovala biologii, vždycky jsem přemýšlela nad vztahem lidí a přírody. Měla jsem sklony k ekologickému aktivismu. Teď teprve se to mohlo víc projevit, protože rostou problémy s vyčerpáním zdrojů, hrozí energetická krize. Je to akutní a proto se snažím s tím něco dělat. Asi to mám v životě vždycky tak, že se snažím měnit svět. Samozřejmě demokraticky. Čili teď se snažím o to, aby lidi začali víc šetřit energetickými zdroji.

Co to ta permakultura je?
Doslova je to permanentní kultura a myslí se tím především zemědělská kultura. To znamená, že se máme snažit pěstovat si svoje potraviny tak, abychom co nejméně zasahovali do přírody a co nejvíc s ní spolupracovali. Týká se to ovšem i energií, bydlení, krajiny, celého životního stylu. Jde o to, abychom zanechávali co nejmenší ekologickou stopu. A pochopitelně hlavně ve velkých městech.

Jak to s permakulturou vypadá u nás? Lépe než v minulosti?
Určitě ano. Ono to ve světě vzniklo vlastně v sedmdesátých letech v Austrálii. Do Evropy se rozšířila permakultura o deset let později. U nás vznikla postupem času organizovaná skupina. Až v posledních letech se ale začaly objevovat takové věci, jako městské komunitní zahrady. Do toho patří i obliba farmářských trhů, biopotravin nebo systém bedýnkových potravin – kdy lidé podporují svého farmáře a odebírají od něj bedýnky. Ne všechno je permakultura, ale lidi cítí, že je třeba něco dělat.

Hlavně mě zajímá pojem městské komunitní zahrady. Ještě jsem se s tím nesetkala…
Například v Berlíně je jich hodně už řadu let. U nás vím o třech vznikajících projektech. Je to založeno na myšlence, že i lidé ve městech si mohou pěstovat svoji potravu. Je tu totiž hodně pozemků, které leží ladem. Když se dohodnou s úřady a využijí je, že si tam přinesou kompost v pytlích nebo bedýnkách, pak mohou pěstovat například vlastní zeleninu. Ten systém je různý – buď co rodina to záhonek, nebo mohou mít společné záhonky. Kolik kdo odpracuje, dostane množství zeleniny.

Který projekt konkrétně v Praze vás zaujal?
Například Kokoza. Je to projekt původně dvou autorek, které nejenže zakládají komunitní zahrady, ale přišly také na způsob kompostování ve městě. Začaly dokonce na sídlišti Jižním Městě. K tomuto účelu plánují zaměstnávat osoby se znevýhodněním a aktivní seniory.

Jaký je rozdíl mezi tím a kdysi populárními zahrádkářskými koloniemi?
Asi v tom, že do komunitních zahrad chodí veřejnost a může se tam právě i stravovat. V Berlíně to funguje docela dobře, protože se tam nekrade. Nevím, jak u nás…