Obložený chlebíček: Kdo kvůli němu neemigroval a kde všude si na něm v Praze pochutnáte?
6. října 2014 13:41
Přidejte si nás na domovskou Historie chlebíčků
Podle některých historek může za tyto „otevřené sendwiche“ Napoleon, který při válečných taženích neměl čas pojídat teplá jídla, a tak si pochutnával na kusech pečiva s oblohou. Podobná historka koluje i o švédském vojevůdci Karlu XII.
Jisté je, že název Sendwich se vžil po Lordu Sendwichi z Británie, který si k hazardním hrám nechával donést dva kusy chleba s vloženým opečeným masem. Aby od hazardu nemusel odbíhat a trápit se jídlem.
Do českých zemí připutovaly obložené chlebíčky přes Německo. Neměly ale zdaleka dnešní podobu. Jednalo se o kousek chleba s jedinou oblohou. Lidová tvořivost však dokázala své, někdy lidé dali na chleba „co dům dal“, jindy si vyhrávali s různými kombinacemi, aby se slavnostní stůl jen blýskal.
Což ostatně dělají dodnes! A tak jsou rodiny, které zásadně dělají „ty své“, návštěvníci se pak mnohdy těší nejen na hostitele, ale právě i na chlebíčky.
V dokumentu režisérky Olgy Sommerové Magický hlas rebelky odpovídá zpěvačka Marta Kubišová na dotaz, proč před listopadem 1989 neemigrovala. Jedním z důvodu bylo podle jejích slov to, že nikde na světě nemají tak skvělé obložené chlebíčky jako v někdejším Československu. To ostatně platí stále, rozdělení republiky na to pražádný vliv nemělo.
Velmi chutný a na domácí výrobu jednoduchý chlebíček prodávají kupříkladu v kavárně Divadla Na Zábradlí. Obdobný můžete vyrobit i doma: na veku namažete lučinu, žervé či tvaroh, chlebíček ozdobíte plátkem eidamu nebo jiného tvrdého sýra a přidáte trochu nastrouhané čerstvé mrkve.
A kde jinde můžete koupit dobré chlebíčky? Obrovský výběr je v provozovnách Prima Chlebíček v Londýnské a v ulici Milady Horákové (poblíž tramvajové zastávky Kamenická). Některé stojí kolem 20, jiné kolem 30 korun, jsou ale mnohdy velmi netradiční: třeba s kozím sýrem a pikantní roštěnou (či brusinkami), s vajíčkovou pomazánkou a krevetami, s nivou a jablíčkem, s tatarákem a okurkou či s uzeným kachním prsem.
Chutný je i chlebíček s burgundskou šunkou a mandlemi, se šproty, očky nebo kaviárem, s balkánským sýrem, fetou a olivami či chlebíčková sýrová variace s hroznovým vínem. K chuti přijdou i zeleninové chlebíčky, kdy jsou na sýru buko, tvarohovém či sýrovém krému nebo vajíčkové (případně celerové) pomazánce rukola, sušená rajčata, pečená paprika, ředkvička či ořechy.
Pochutnáte si u Paukerta i na Kavalírce
Velký výběr je i v lahůdkách u Paukerta na Národní. Mají tam třeba sardelový chlebíček s cibulí nebo tuňákový s cuketou. Oblíbeným je chlebíček speciál se šunkou, uherákem a mnoha ozdobami. Vyjde na 29 korun. Lahůdkářství Jan Paukert má letitou tradici, založeno bylo v roce 1916. Za První republiky tam přicházeli hlavně herci, spisovatelé a novinářská esa. Pro jiné tam bylo draho. Dnes tam chodí smíšená společnost.
Velký výběr je i v profláklém lahůdkářství Zlatý kříž na Jungmannově náměstí, kde lidé pojídají chlebíčky pěkně na stojáka. Vyhlášené chlebíčky jsou v Libeřských lahůdkách, které jsou nejen ve Vodičkově ulici naproti radnici Prahy 1, ale také v Ostrovského v Praze 5, Běhlehradské v Praze 2 a na dalších místech.
Výborné chlebíčky mají třeba i v méně známých malých lahůdkách na Plzeňské ulici v pražských Košířích, poblíž tramvajové zastávky Kavalírka. Lahodný je třeba tamní chlebíček se šunkou, křenem a kouskem mandarinky. Dobré jsou i další: třeba vždy čerstvý hermelínový.
Chlebíček s chutí Gruzie. Ožije kouzlo Koruny?
Netradiční obložený chlebíček s chutí exotiky nabízí Ethnocatering, kde lze objednat 70 druhů originálních jídel domácích kuchyní z různých zemí světa, připravovaných ženami migrantkami. Provozovnu má v holešovické Jankovského ulici. Chlebíčkem je gruzínský Badridžany narevit, kdy je na celozrnné bagetce položen pečený lilek s paprikami a čerstvým koriandrem.
A dobrá zpráva na závěr: v následujících dvou letech by měl být obnoven Automat Koruna na Václavském náměstí. V minulosti tam vedle jiných pokrmů prodávali právě chutné chlebíčky, na kterých si na stojáka pochutnával kdekdo, bez ohledu na stav peněženky, přičemž někteří jen dojídali zbytky, co na talířkách zbyly. Tento bufet byl vybudován v roce 1931 a na jeho comeback se jistě těší nejen pamětníci, ale i ti, kteří o něm zatím jen slyšeli. Uvidíme, zda se vrátí i původní kouzlo!
