Oběti sexuálního obtěžování na školách popsaly konkrétní útoky. Vyučující se podle nich navzájem kryjí

Data z šetření ukazují, že sexuální obtěžování a násilí na akademické půdě je rozšířený problém, přitom na českých univerzitách zatím neexistují téměř žádné mechanismy, které by mu měly předcházet nebo řešit jeho následky.

„Dvě moje spolužačky obtěžoval jeden vyučující na studentské chatě. Dokonce nám vlezl v noci do pokoje. Když se to nahlásilo vedoucímu katedry, tak místo toho podpořil vyučujícího. Nakonec se to vyřešilo samo, když odjel tento vyučující do zahraničí. Ze strany spolužáků byla velká podpora to řešit výše, ale ve výsledku jsme nevěděli, co dělat, když to vedoucí oboru smetl ze stolu. Navíc jsme malý obor a všichni tam jsou ,kamarádi´. Měli jsme dost strach, co by se pak stalo,“ zní jedna z anonymních výpovědí v rámci dotazníkového šetření.

V podstatě ilustruje všechny různé aspekty toho, jak atmosféra ohledně sexuálního obtěžování na českých vysokých školách vypadá. Pro sexuální obtěžování, nepříjemné narážky a nevhodné návrhy je na akademické půdě spoustu příležitostí a nejde jenom o různé kurzy a společné pobyty.

Respondenti a respondentky v dotazníku často mluví o tom, že se báli, že je vyučující nenechá projít u zkoušky, pokud na návrhy nepřistoupí, studentky popisují, jak je spolužáci či vyučující pronásledovali až domů a psali jim oplzlé zprávy.

Všechny zkušenosti spojuje pocit bezmoci – 98,7 procenta dotazovaných uvedlo, že nedostali vůbec žádnou informaci ohledně sexuálního obtěžování a jeho možného řešení. Není kam se obrátit, vyučující se navzájem často kryjí mezi sebou.

„Nadřízení o tom ví, ale vždy se to zamete pod koberec. Když se to stalo z iniciativy vyučujícího, stalo se z toho veřejné tajemství. Já sama jsem to nikdy nahlásila, protože vím, co by následovalo a že by se to obrátilo proti mně. Vyučující to jen kryjí,” popisuje svou zkušenost další studentka.

Dotazník vyplnilo celkem 1436 respondentů a respondentek. Celkem 21,5 procenta dotazovaných uvedlo, že mají zkušenost se znásilněním nebo pokusem o něj, které se odehrálo během jejich vysokoškolských studií a vice jak třetina (37 procent) z těch, kteří ho zažili, uvedli, že se odehrálo přímo na akademické půdě, nebo bylo nějak spojené s univerzitou.

40,3 procenta dotazovaných uvedlo, že zažilo nevhodné návrhy, nepříjemné poznámky, nevyžádaná pozvání od někoho, kdo je přímo spojen s univerzitou a 18,5 procenta dotazovaných zažilo podobné situace opakovaně, přestože dotyčného jasně odmítlo a řeklo „ne.”

„Je nutné zdůraznit, že dotazník byl volně dostupný u nás na webu, šířily jsme ho našimi vlastními kanály a motivovaly jsme k vyplnění možností vyhrát finanční odměnu – není to tedy reprezentativní šetření pro celé české vysokoškolské prostředí, je pravděpodobné, že se nám ozvali hlavně lidé, kteří tu zkušenost mají, a proto jí chtěli sdělit,” říká koordinátorka projektu Pavlína Müllerová z Konsentu.

Pokud se ale data porovnají z dostupnými výzkumy z předchozích let, jsou podle ní pořád velmi varovná. Problémem je ovšem už to, že dat k tématu existuje velice málo – jediný systematický výzkum, který téma mapoval v českém prostředí, realizovali v roce 2008 Petr Pavlík a Irena Smetáčková.

Od té doby už vznikla k tématu pouze jediná diplomová práce. Výsledky aktuálního dotazníkového šetření tak podle Müllerové mimo jiné ukazují na to, že je nutné problému věnovat více pozornosti.

Z šetření také vyplývá, že zkušenost s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo násilí na vysoké školy mají muži i ženy, ovšem ženy podstatně častěji. 8,1 procenta mužů zažilo znásilnění nebo pokus o něj oproti 24,1 procentu žen, u sexuálního obtěžování je poměr 16,7 procenta mužů vůči 44 procentům žen.

Poměrně překvapivé je, že 78 procenta dotazovaných uvedlo, že ke znásilnění nebo obtěžování došlo s někým, kdo byl na stejné úrovni jako oni samotní – jednalo se o známého člověka.

„Dalo by se předpokládat, že na akademické půdě bude problematika sexuálního násilí navázaná na zneužití mocenského postavení, které mají například vyučující nad studenty a studentkami – ale vypadá to, že to je jenom menší část problému. Naopak se potvrzuje to, co z naší zkušenosti víme už dlouho – většinu znásilnění má na svědomí někdo, koho oběť zná a komu důvěřovala,” komentuje výsledky šetření ředitelka organizace Konsent Johanna Nejedlová.

Celkem 85 procent všech dotazovaných uvedlo, že situaci nikam nehlásilo ani se na nikoho neobrátilo – buď proto, že nevěděli kam, nebyli si jistí závažností situace nebo se prostě styděli a bylo to pro ně příliš psychicky náročné.

„Za hodně varovné považujeme to, že drtivá většina výpovědí potvrzuje, že se lidé nemají kam obrátit, že prostě neexistuje žádný způsob jak situaci řešit – není žádná nezávislá osoba, za kterou můžete jít, aniž byste se cítili ohrožení nebo zahnaní do kouta,” komentuje to Pavlína Müllerová.

„Na webech zahraničních vysokých škol je běžně k nalezení transparentní postup pro případy, kdy je někdo ze studujících sexuálně obtěžován nebo je svědkem takového jednání. Součástí preventivního systému jsou i kontaktní osoby z řad studujících a vyučujících. Oběť nebo přihlížející se kromě toho může obrátit také na externí psychologickou poradnu nebo se anonymně svěřit. Chtěli bychom se těmito zahraničními systémy inspirovat a vytvořit něco podobného v Česku,” uvádí iniciátorka projektu Michaela Gelnarová. 

V tuto chvíli navazuje Konsent spolupráci s vysokými školami po celé České republice a připravuje metodiku workshopů pro studující a vyučující. Školení bude určeno studujícím prvních ročníků a vedoucím studentských organizací. Verze pro vyučující by se měla zúčastnit většina pedagogů a pedagožek.