Nový zákon o platebním styku bude účinný od 13. ledna 2018

Nový zákon o platebním styku, zákon č. 370/2017 Sb. (dále jen „ZPS“), nabude účinnosti dne 13. ledna 2018 a tím nahradí původní zákon č. 284/2009 Sb. Tato legislativní změna reaguje na požadavek nové směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (tzv. „PSD 2“). Členské státy jsou podle této směrnice povinny přijmout předpisy nutné pro dosažení souladu se směrnicí právě do 13. ledna 2018.

PSD 2 si klade za cíl posílit vnitřní trh platebních služeb v Evropské unii tím, že zakládá jednotný rámec pro poskytování platebních služeb, zavádí jednotná pravidla platebního styku a dále se zaměřuje především na ochranu uživatelů platebních služeb. Z toho plynou také nové povinnosti pro poskytovatele platebních služeb.

Nový zákon o platebním styku tak přináší oblasti platebního styku spoustu novinek. Jednou z nich je například rozšíření subjektů, které jsou oprávněny poskytovat platební služby. Až doposud mohli poskytovat platební služby banky, zahraniční banky, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz, vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu a Česká národní banka.

Nově bude moci poskytovat platební služby jako podnikání také správce informací o platebním účtu (§ 5 písm. j) ZPS). Správcem informací o platebním účtu je podle zákona ten, kdo je oprávněn poskytovat službu informování o platebním účtu (§ 3 odst. 1 písm. h) ZPS). Služba informování o platebním účtu spočívá ve sdělování informací o platebním účtu prostřednictvím internetu poskytovatelem rozdílným od poskytovatele, který vede daný platební účet (§ 2 odst. 1 písm. l)). Tato služba tak umožňuje uživateli získat informace ze všech svých platebních účtů prostřednictvím jediné aplikace. Správce informací o platebním účtu potřebuje ke své činnosti povolení, které uděluje Česká národní banka.

Dalším subjektem, který nově bude moci poskytovat platební služby, je držitel poštovní licence, jehož poštovní licence výslovně obsahuje službu dodání peněžní částky poštovním poukazem (§ 5 písm. l) ZPS). Doposud tento subjekt mohl pouze provádět službu poštovní (nikoliv platební), kterou je převod peněžních prostředků prostřednictvím poštovního poukazu.

Zákon také zavádí kromě výše uvedené nové platební služby informování o platebním účtu také službu nepřímého dání platebního příkazu (§ 3 odst. 1 písm. g) ZPS). Ta podle § 2 odst. 1 písm. k) ZPS spočívá v dání platebního příkazu prostřednictvím internetu k převodu peněžních prostředků z platebního účtu jménem plátce poskytovatelem rozdílným od poskytovatele, který pro plátce vede daný platební účet. Plátce tedy nedává platební příkaz svému poskytovateli, u kterého vede svůj platební účet, ale prostřednictvím jiného poskytovatele. Uživatelé tak budou mít možnost placení prostřednictvím třetích stran v podobě mobilních a internetových aplikací.

Nově je také upravena blokace peněžních prostředků v souvislosti s karetní platební transakcí. Pokud není při karetní platební transakci, k níž dává příjemce platební příkaz nebo plátce prostřednictvím příjemce, částka transakce v době souhlasu plátce známa, může poskytovatel plátce blokovat peněžní prostředky na účtu plátce jen se souhlasem plátce. Přičemž souhlas plátce musí být udělen k přesné částce peněžních prostředků, které mají být blokovány. Toto ustanovení chrání uživatele například při rezervaci pobytu v hotelu, kdy zákazník poskytne číslo své platební karty a obchodník blokuje odhadovanou částku útraty. Nově bude muset obchodník tuto skutečnost oznámit a částku blokovat až s jeho souhlasem.

Další nové opatření zaměřené na větší ochranu uživatelů platebních služeb je tzv. silné ověření uživatele (§ 223 ZPS) při platební transakci přes internet či jiný elektronický kanál. Za silné ověření uživatele se považuje ověření, které kombinuje alespoň dva z těchto způsobů ověření: a) ověření údajem, který je znám pouze uživateli (například přihlašovací údaje); b) věcí, kterou má uživatel ve své moci (například mobilní telefon); nebo c) pomocí biometrických údajů uživatele (například otisk prstu). Většina poskytovatelů platebních služeb však vyžaduje silné ověření uživatele již dnes.

Nový zákon o platebním styku dále snižuje limit odpovědnosti uživatele při neautorizované transakci způsobené použitím ztracené či odcizené karty nebo zneužitím karty. Podle starého zákona o platebním styku nesl uživatel ztrátu z těchto transakcí až do částky odpovídající 150 EUR.  Podle nového zákona o platebním styku se tato hranice snížila na 50 EUR.

Autorem textu je Kateřina Marešová, advokátní koncipientka 

www.maceklegal.cz