Nový projekt od VR Group ukazuje, v čem může být wargaming užitečný při výuce

Ryze český wargaming je stále víceméně v plenkách. Jeho budoucímu rozvoji a popularizaci však nahrává fakt, že se může opřít o početnou vývojářskou komunitu a bohatou tradici stolních i digitálních her. Wargaming Table z dílny VR Group je v tomto směru důležitým osvětovým počinem, protože se daný koncept začíná etablovat i na středních a vysokých vojenských školách. Společnost například spolupracuje s Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií na Univerzitě obrany s cílem navýšit úroveň wargamingu ve strukturách Armády ČR. Důležitou roli nicméně hrají i civilní obory – wargamingem jako seriózní výzkumnou metodou se zabývá i Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

„Wargaming je způsob, jak se něco naučit, obohatit se o nějakou zkušenost nebo přijít na řešení určitého problému způsobem, který je nám příjemný a přirozený – hrou. Ta současně může být i zábavnější, jakkoli toto slovo mnoho tradičních wargamerů považuje za sprosté. Osobně bych taky ten pojem nejradši rozšířil i mimo význam ‚war‘, protože se nutně nemusí týkat jen oblasti vojenství, ve které historicky vznikl,“ říká Jakub Ondrůšek, projektový manažer ve VR Group. Nejsou to tedy jen jakési „válečné hry“, ale strukturovaná forma učení, analýzy a řešení problémů.

Wargaming Table od VR Group je platforma velkoplošného dotykového stolu, která čerpá z výhod digitálních platforem i z jednoduchosti klasických deskových her. Technologie samotná ale nestačí – aby byl wargaming skutečně efektivní, je potřeba mít v záloze dostatečný počet originálních scénářů, které jsou vytvářeny na míru požadavkům a potřebám uživatelů. V praxi to pak vypadá tak, že si uživatel vybere z nabídky konkrétní wargame, osvojí si jednoduchá pravidla a může se stát pánem scénáře. Výhodou je, že v digitálním prostoru odpadají některé úmorné aspekty klasických deskových her – například nekonečné házení kostkou nebo hledání odpovědí v papírových pravidlech.

Podle Ondrůška však deskové hry zůstávají nedílnou součástí celého vývojářského procesu. „Vždy se držíme principu: pokud to má fungovat v digitálu, musí to fungovat na stole. Takže všechny hry nejprve vyvíjíme a testujeme po staru. Daleko lépe se díky tomu hledají chyby v mechanikách i v ostatních aspektech hry. Stolní hra vás za nepěkný design či mechaniku vytrestá daleko citelněji,“ vysvětluje. Tým ve VR Group nejčastěji čerpá inspiraci z anglosaského prostředí, které je považováno za špičku v tomto oboru. Nedostatek ryze českých wargamů znamená, že nějaká širší tuzemská knihovna teprve vzniká. I proto když do VR Group přijde specifický požadavek, většinou to znamená, že scénář vzniká “na zelené louce”.

Vzniku finálního produktu vždy předchází složitý myšlenkový proces. Vývojáři si nejprve musí ujasnit, jak bude zpracováno herní prostředí a jaký typ aktérů se ve hře objeví. To jim poskytne základní představu o technologiích, které bude nutné využít. Klíčovou roli pak hraje sběr reálných poznatků a přesných dat, který je časově velmi náročný. Nejvíce času však zpravidla zabere samotný cyklus testování a následných úprav. Stejně jako u deskových her i zde platí, že vývojáři často věnují ohromné úsilí designu, příběhu či vizuální stránce, ale zkušený hráč v nich přesto brzy odhalí chyby, které by bylo možné při svědomitém testování snadno identifikovat a opravit.

Wargamy z produkce VR Group zatím sice nevyužívají umělou inteligenci, Jakub Ondrůšek si však uvědomuje, že tato potřeba brzy vyvstane. Už nyní se nabízí možnost integrace s dalšími moderními technologiemi, například s virtuální či rozšířenou realitou. Jelikož se VR Group jako celek těmito oblastmi dlouhodobě zabývá, nepředpokládá, že by implementace těchto nástrojů představovala zásadní problém. „Aktuálně je pro nás největší překážkou absence nových a zapálených programátorů, kteří by se wargamingu věnovali. Je toho teď u nás nového hodně, mimo wargamingu třeba simulátory pro CV-90, moderní virtuální střelnice nebo kompletní simulační systém pro AČR, a na to je potřeba i hodně nových lidí“, říká.

Právě technologický rozvoj a herní prvky mohou být klíčem k tomu, jak posunout výuku na vyšší úroveň. „Všichni si pamatujeme školní hodiny, které se zdály nekonečné – oproti tomu pětačtyřicet minut hraní uteče jako voda. Zároveň si žáci informace osvojí v kontextu pozitivního zážitku. Koncept ‚školy hrou‘ samozřejmě není žádnou revolucí – jen ho stačí vzít doslova. Osobní zkušenost potvrzuje, jak efektivní tento přístup může být. Se ženou často hrajeme deskovku Na křídlech, kde se pracuje s kartami stovek ptáků z celého světa. Jakožto zoologický analfabet si díky téhle hře pamatuji spoustu jmen, barev peří i druhů potravy – víc než kdykoliv předtím ve škole. A podobný příklad má zřejmě každý, kdo se někdy ponořil do dobře navržené hry,“ uzavírá Jakub Ondrůšek.