Noční sekáč Kuttelwascher byl leteckým esem, které bohužel upadlo v zapomnění
15. června 2021 10:02
Přidejte si nás na domovskou Pilot přezdívaný „Kut" měl sice větší štěstí než jeho spolubojovníci z RAF, kteří byli po únoru 1948 vyhozeni z armády nebo dokonce skončili v komunistických žalářích, předčasná smrt ale způsobila, že se lidé v Československu s jeho osudy seznamovali jen pomalu.
Přitom již za války se excelentní noční stíhač Kuttelwascher, který v britských službách dosáhl 18 sestřelů, stal hrdinou propagandistického komiksu a v polovině 80. let minulého století vyšla v Británii letcova biografie.
Česká verze životopisu Noční jestřáb se v knihkupectvích objevila v roce 1993, v té době ale ještě žila řada přímých účastníků bojů, kteří po letech zákazů konečně mohli podávat svědectví o svých činech.
Osudy hrdinů jako byli František Peřina nebo František Fajtl se přitom od značné míry shodují s tím, co prožil Kuttelwascher. Například létání se všichni upsali už za první republiky a konec 30. let strávili v pilotních kabinách čs. bojových letounů.
Karel Kuttelwascher patřil k velké skupině letců, kteří po Mnichovu nesložili ruce do klína a už během roku 1939 zamířili do emigrace. Přes Polsko se dostal do Francie, kde nejprve jako jeden z mnoha vstoupil do Cizinecké legie – a dokonce absolvoval tvrdý pěchotní výcvik v severní Africe.
Teprve po vypuknutí války francouzské velení zařadilo zkušené Čechoslováky do řad svého letectva. A muži, kteří konečně dočkali příležitosti bojovat s Němci, se jim odvděčili skvělými výsledky.
Například už zmíněný Peřina dosáhl během bojů ve Francii 11 sestřelů (jen o jeden méně než čs. rekordman Alois Vašátko), Kuttelwascher pak v řadách Armée de l'Air poslal k zemi nejméně dva nepřátele.
Možná jich ale bylo více, záznamy o činnosti československých pilotů ve francouzských službách jsou totiž často neúplné. Po zhroucení Francie odletěl do Afriky, odkud pokračoval lodí do poslední bojující země, do slavné bitvy o Británii už ale zasáhnout nestihl.
Do řad RAF byl Kuttelwascher oficiálně přijat 14. srpna 1940 a o necelé dva měsíce později poprvé usedl do kokpitu Hawkeru Hurricane. První německý stroj – stíhačku Messerschmitt Bf 109 – sestřelil 8. dubna 1941 nad kanálem La Manche a do června mu velení připsalo ještě dvě další vzdušná vítězství.
V létě 1941 ale byla britská 1. peruť, v níž Kuttelwascher sloužil, stažena z boje a věnovala se výcviku nočního stíhání, které nakonec českého pilota proslavilo.
Do pronásledování německých bombardérů se jeho jednotka zapojila 1. dubna 1942 a Kuttelwascher si hned připsal první vítězství, když k zemi poslal Junkers Ju 88. Na hurricanu s označením JX-E, na jehož příď si nechal vymalovat žlutou kosu překrytou červeným praporem s nápisem Night Reaper (Noční sekáč), pak během pouhých tří měsíců dosáhl 15 sestřelů. Jeho letadlo přitom nebylo vybavené radarem a „Kut" se tak ve svitu měsíce mohl spoléhat jen na své oči.
Akce nazvané Night Intruder (Noční vetřelec) přitom na piloty kladly extrémní nároky, z akcí se vraceli naprosto vyčerpaní. Kuttelwascher přesto v noci ze 4. na 5. května 1942 dokázal sestřelit tři nepřátelské stroje.
„Tři se mi jednou podařilo dostat za noc. To byla výjimka, teď už jsou Němci opatrní," svěřil se ještě v průběhu války. Posledního ze svých vítězství dosáhl 2. července 1942. Krátce poté se nechal přeložit k 23. peruti, která dostala nové de Havillandy Mosquito.
S dvoumotorovým „dřevěným zázrakem" ale už žádného vítězství dosáhnout nestihl, začátkem října 1942 jej totiž z bojových akcí odvolali a zbytek války strávil v zázemí. Působil u Inspektorátu čs. letectva, nějaký čas verboval krajany v Americe a školil americké a kanadské letce.
Konec války zastihl Kuttelwaschera v roli zalétávacího pilota. Do vlasti přiletěl i s anglickou manželkou a třemi dětmi v srpnu 1945, o necelý rok později se ale celá rodina vrátila zpátky do Británie.
Jako zkušený pilot, který za války létal kromě stíhaček i s bombardéry a dopravními stroji, si už v listopadu 1946 bez problémů našel práci u aerolinek. Do Československa se Karel Kuttelwascher podíval ještě v září 1947, pak už nikdy.
V lednu 1956 získal britské občanství. V létě 1959 odjel válečný hrdina na dovolenou do Cornwallu, ze které už se nevrátil. První infarkt 13. srpna ještě přežil, druhému o čtyři dny později ale už podlehl. Bylo mu pouhých 42 let.
