
Noční sekáč Kuttelwascher byl leteckým esem, které bohužel upadlo v zapomnění
15. června 2021 10:02
Pilot přezdívaný „Kut" měl sice větší štěstí než jeho spolubojovníci z RAF, kteří byli po únoru 1948 vyhozeni z armády nebo dokonce skončili v komunistických žalářích, předčasná smrt ale způsobila, že se lidé v Československu s jeho osudy seznamovali jen pomalu.
Přitom již za války se excelentní noční stíhač Kuttelwascher, který v britských službách dosáhl 18 sestřelů, stal hrdinou propagandistického komiksu a v polovině 80. let minulého století vyšla v Británii letcova biografie.
Česká verze životopisu Noční jestřáb se v knihkupectvích objevila v roce 1993, v té době ale ještě žila řada přímých účastníků bojů, kteří po letech zákazů konečně mohli podávat svědectví o svých činech.
Osudy hrdinů jako byli František Peřina nebo František Fajtl se přitom od značné míry shodují s tím, co prožil Kuttelwascher. Například létání se všichni upsali už za první republiky a konec 30. let strávili v pilotních kabinách čs. bojových letounů.
Karel Kuttelwascher patřil k velké skupině letců, kteří po Mnichovu nesložili ruce do klína a už během roku 1939 zamířili do emigrace. Přes Polsko se dostal do Francie, kde nejprve jako jeden z mnoha vstoupil do Cizinecké legie – a dokonce absolvoval tvrdý pěchotní výcvik v severní Africe.
Teprve po vypuknutí války francouzské velení zařadilo zkušené Čechoslováky do řad svého letectva. A muži, kteří konečně dočkali příležitosti bojovat s Němci, se jim odvděčili skvělými výsledky.Například už zmíněný Peřina dosáhl během bojů ve Francii 11 sestřelů (jen o jeden méně než čs. rekordman Alois Vašátko), Kuttelwascher pak v řadách Armée de l'Air poslal k zemi nejméně dva nepřátele.
Možná jich ale bylo více, záznamy o činnosti československých pilotů ve francouzských službách jsou totiž často neúplné. Po zhroucení Francie odletěl do Afriky, odkud pokračoval lodí do poslední bojující země, do slavné bitvy o Británii už ale zasáhnout nestihl.
Do řad RAF byl Kuttelwascher oficiálně přijat 14. srpna 1940 a o necelé dva měsíce později poprvé usedl do kokpitu Hawkeru Hurricane. První německý stroj – stíhačku Messerschmitt Bf 109 – sestřelil 8. dubna 1941 nad kanálem La Manche a do června mu velení připsalo ještě dvě další vzdušná vítězství.
V létě 1941 ale byla britská 1. peruť, v níž Kuttelwascher sloužil, stažena z boje a věnovala se výcviku nočního stíhání, které nakonec českého pilota proslavilo.
Do pronásledování německých bombardérů se jeho jednotka zapojila 1. dubna 1942 a Kuttelwascher si hned připsal první vítězství, když k zemi poslal Junkers Ju 88. Na hurricanu s označením JX-E, na jehož příď si nechal vymalovat žlutou kosu překrytou červeným praporem s nápisem Night Reaper (Noční sekáč), pak během pouhých tří měsíců dosáhl 15 sestřelů. Jeho letadlo přitom nebylo vybavené radarem a „Kut" se tak ve svitu měsíce mohl spoléhat jen na své oči.
Akce nazvané Night Intruder (Noční vetřelec) přitom na piloty kladly extrémní nároky, z akcí se vraceli naprosto vyčerpaní. Kuttelwascher přesto v noci ze 4. na 5. května 1942 dokázal sestřelit tři nepřátelské stroje.„Tři se mi jednou podařilo dostat za noc. To byla výjimka, teď už jsou Němci opatrní," svěřil se ještě v průběhu války. Posledního ze svých vítězství dosáhl 2. července 1942. Krátce poté se nechal přeložit k 23. peruti, která dostala nové de Havillandy Mosquito.
S dvoumotorovým „dřevěným zázrakem" ale už žádného vítězství dosáhnout nestihl, začátkem října 1942 jej totiž z bojových akcí odvolali a zbytek války strávil v zázemí. Působil u Inspektorátu čs. letectva, nějaký čas verboval krajany v Americe a školil americké a kanadské letce.
Konec války zastihl Kuttelwaschera v roli zalétávacího pilota. Do vlasti přiletěl i s anglickou manželkou a třemi dětmi v srpnu 1945, o necelý rok později se ale celá rodina vrátila zpátky do Británie.
Jako zkušený pilot, který za války létal kromě stíhaček i s bombardéry a dopravními stroji, si už v listopadu 1946 bez problémů našel práci u aerolinek. Do Československa se Karel Kuttelwascher podíval ještě v září 1947, pak už nikdy.
V lednu 1956 získal britské občanství. V létě 1959 odjel válečný hrdina na dovolenou do Cornwallu, ze které už se nevrátil. První infarkt 13. srpna ještě přežil, druhému o čtyři dny později ale už podlehl. Bylo mu pouhých 42 let.