Než se Zdenek (73) dozvěděl diagnózu, neměl o této nemoci ani tušení. Raději odjel z Prahy

„Můj stav se vůbec nelepšil, naopak se mi stále hůř dýchalo,“ popisuje Zdenek, který se již v té době léčil s cukrovkou a vysokým krevním tlakem. Při jedné z pravidelných kontrol na interně se s dlouhotrvajícími dechovými obtížemi svěřil lékaři. Ten jej hned odeslal na plicní oddělení.

 „Zprvu jsem si myslel, že dušnost souvisí s mými dalšími nemocemi, ale když jsem na plicním oddělení absolvoval několik vyšetření, lékařka vyslovila podezření na plicní fibrózu a odeslala mě do specializovaného centra do Thomayerovy nemocnice,“ vzpomíná pan Zdenek.

Tam podstoupil další vyšetření včetně bronchoskopie a lékařka mu diagnózu idiopatické plicní fibrózy potvrdila. Do té doby netušil, že takové onemocnění existuje, natož jak je závažné.

Ihned po stanovení diagnózy začal užívat léky, takzvaná antifibrotika, která postup nemoci zpomalují. „Po nasazení léčby jsem ale začal mít zažívací potíže, proto mi paní doktorka původní lék vyměnila za jiný se stejným účinkem, který už mi vyhovoval lépe,“ popisuje.

Nyní se Zdenek cítí dobře. Dušnost pociťuje občas, zejména při změnách tlaku. „Bydlím v Praze, ale většinu času trávíme na chatě, kterou máme asi 50 kilometrů od města, v přírodě, kde se mi dýchá mnohem lépe. Prostředí malé vesnice je pro mě vhodnější také kvůli riziku koronavirové infekce, protože to je ve městě mnohonásobně vyšší a nákaza by pro mě mohla být velmi nebezpečná,“ vysvětluje Zdenek.

Idiopatická plicní fibróza, i ve spojitosti s dalšími zdravotními obtížemi, bohužel Zdenka připravila o možnost intenzivněji sportovat. „Kolo a tenis už fyzicky nezvládám, při plavání se mi nedostává dechu. Tyto aktivity jsem proto vyměnil za procházky a pořídil jsem si vířivku,“ sděluje.

Pravidelně dochází na kontroly k pneumoložce, která mu pečlivě kontroluje plicní funkce. Ty se mu prozatím díky léčbě významně nezhoršují.