dnes
Čtvrtek - jasno
20°C
zítra
Pátek - jasno
21°C
pozítří
Sobota - jasno
20°C
Není důležité vyhrát, ale prohrát, vzkazuje svým fanouškům novým albem pražská skupina V.T. Marvin
Takto zapózovali členové V. T. Marvin pro obal nového alba. Ve skutečnosti volí po koncertech cestu domů MHD jen někteří členové skupiny.

Není důležité vyhrát, ale prohrát, vzkazuje svým fanouškům novým albem pražská skupina V.T. Marvin

Den před loňskými Vánocemi vydala firma PHR (Papagájův Hlasatel Records) nové album legendární pražské punk a hard core skupiny V. T. Marvin s názvem Není důležité vyhrát, ale prohrát. Křest proběhl na tradičním vánočním koncertě v klubu 007 na Strahově. O novém přírůstku v diskografii kapely si s jejím zpěvákem a textařem Kuláčem povídal Viki Shock.

Po sedmileté pauze jste vydali nové studiové album, a sice na vinylu neboli na gramofonové desce. Co vás k tomu vedlo? Je za tím tzv. „vintage“, tedy cosi jako láska k něčemu již zastaralému, co může být v dnešní době stahování hudby naopak „cool“, anebo z touhy splnit si dávný, nikdy neuskutečněný, sen? První album vám vyšlo roku 1995, tuším pouze na CD a kazetách, není-liž pravda?
Když se nás před tebou zmíněnými sedmi lety ptali, jestli se připojíme k tehdejšímu trendu a také vydáme novou desku na vinylu, odpověděli jsme popravdě, že o tom ani neuvažujeme. Naši fanoušci, stejně jako my, nejspíš gramce dávno propili, nebo nevědí, co to je. Ale jak nás učí Karel Gott, čas letí jako bláznivý, takže když jsme po letech s naším dobrým vydavatelem Papagájem diskutovali o dalším nosiči, rezolutně pravil, že už vydává jen vinyly a že poslední CD, co se mu prodalo, bylo shodou okolností to naše. Gramofony už jsou zase v kurzu a nám došlo, že si po těch letech nic jiného, než krásný velký černý vinyl nezasloužíme. Podobně jsme si v roce 1995 řekli, že už hrajeme hrozně dlouho a že to CD prostě chceme. (poznámka autora: Vy, kteří již nevlastníte gramofon, nezoufejte. Kdo si koupí gramodesku, nalezne uvnitř alba kód, přes nějž si může stáhnout album v mp3 verzi.)

vtmarvin-prohrat-titulka Svižný otvírák první strany hrací desky jménem Máma a táta je duet s Oliee von Bubudorf. Je to první duet se ženou v historii V.T. Marvin, že?
Splnil jsem si dávný, nikdy neuskutečněný, sen. Už dlouho jsem si říkal, jak by bylo pěkné nazpívat nějaký duet se ženou, avšak márviní písničky, byť samozřejmě povětšinou velmi romantické, se k tomu nějak nehodily, a navíc jsem přirozeně plachý člověk. A najednou tu máme písničku s vznikajícím textem na motivy skutečných událostí ze života kytaristy Pítrse, která se k tomu sama nabízela. Naše dlouholetá kamarádka Olina, kterou jsme (jistě nejen my) vždy obdivovali na často společných pódiích, když ještě zpívala se Sex Deviants, byla jasná volba! Jsme jí velmi vděční, že souhlasila a zkrášlila svým sametovým hlasem naši nahrávku.

„Táta byl STB fízl/je pro nás všechny vzorem/co všechnu smetanu slízl/brácha je revizorem/pro OSU pracuje strejda/žena a obě tety/syn dělá důchodcům „šmejda“/vozí je na výlety,“ toť úryvek z tvého textu k druhému fláku desky Píseň spokojeného exekutora. Tuhle rodinku sis vymyslel, nebo si na něco podobného fakt narazil v reálu?
Tuhle melodickou, optimistickou skladbu bylo třeba vyvážit drsnějším obsahem. Zkušenosti tohoto typu naštěstí nemám osobní, spíše pracovní. Spoustě lidí se stalo, že z neštípnutého lístku narostla likvidační exekuce. Stačila k tomu i ztracená občanka. Představoval jsem si, co za člověka může dělat takovouhle práci, odkud se takoví lidé berou. „Rodinka“ je pochopitelně hyperbola anóbrž nadsázka – výčet dalších „povolání“, která bych nedělal ani za zlatý prase.

vt-martin-1 Třetí písní alba je Sambiliongsong. Já si seriál Sandokan z dětství pamatuji, takže samozřejmě znám i fenomén indického herce Kabira Bediho. Sambilionga jsem bral vždy jen jako tlustého a méně významného pomocníka Sandokana a jméno jeho představitele Mohammeda Azada jsem si osvojil až po poslechu vaší novinky. Myslíš si ale, že dnešní mladá generace dokáže ještě rozeznat vtipné nuance a narážky, kterými je text prošpikován? Anebo je ti to jedno a spoléháš na fanouškovskou základnu, která stárne s vámi?
Já měl zase v dětství tričko se Sandokanem, ještě dávno před uvedením seriálu, je na něm jakýsi zarostlý rozeřvaný habán, který běží od zakotvené lodě, mávaje nebezpečně vyhlížejícím něčím. Představitele Sambilionga jsem si také musel vygooglit, ten chudák nemá ve filmové databázi ani fotku. Tlustý a méně významný, to jsi vyjádřil přesně. Jak asi je člověku, který musí prožít život ve stínu charismatického, atraktivního, sexuálně úspěšného macho hrdiny, kterému všechno projde? He? Mimo to jsem písničku využil k oslavě svých oblíbených dobrodružných mýtů, od pirátů přes Vikingy až po westerny a Krokodýla Dundeeho. I ty verneovky tam jsou. Co se týče druhé části tvé otázky, asi mi to není úplně jedno, ale kupodivu mi stačí, když se občas najde aspoň někdo, kdo si moje texty opravdu přečte a kdo dokáže ocenit ty odkazy a legrácky. Stejně jsou na tom i hudebníci našeho tělesa – márviní muzika stojí na detailech, hudebních fórcích a specialitkách. My víme, že to tam je, těší nás to a baví nás to hrát. Mimochodem, myslím, že věkový průměr našeho publika o pár let nadsazuješ.

Song Tady jede V.T. Marvin 2, pojednávající o strastech a slastech muzikantského života na šňůře, navazuje na píseň z vašeho prvního alba DSPSN. Ale fakt je to někdy tak špatný jako ve sloce „Sál po vymření/moc lidí není/hraje se hokej/tak teda dík/Přišli jen skalní/a to se cení/jeden je Destroy/druhej je Fík,“?
Opět hyperbola, ale někdy jo, no. Jednou v Brně v oslavovaném klubu Goro na nás, Vyčůrat a spát a Vagyny di Praga přišlo 5 lidí, včetně mojí kamarádky a její kamarádky, navíc nás nechali zvučit hluchou Řekyní, která nemluvila anglicky. Není to příjemné, ale my hrajeme vždy naplno a rádi. A pak přijde koncert, jako bývají třeba o Vánocích na Sedmičce, a člověk zase ví, proč to všechno dělá, endorfiny stříkají z nahluchlých uší „a srdce bije – euforie“.

vt-martin-6 Spoluautorem textu Bolestín je PJ Novotný. Opravdu vymyslel jen ten ufňukaný rým „ouvej jouvej“, jak jsi řekl na křtu alba v klubu 007 na Strahově?  Poselství textu vnímám tak, že člověk by měl být vždy spíše optimista než pesimista i navzdory tomu, že: „Další svoboda není/zakázali kouření/estébáci řídí stát/děti nemaj si kde hrát,“ je to tak?
Kdepak, PJ Novotný vymyslel kompletní a plně funkční písničku! Jsem rád, že ses na to zeptal, protože mu můžu touto cestou poděkovat za prolomení autorského bloku. S touto písní jsem bojoval bez nadsázky řadu let, zavrhl jsem několik patetických verzí, prostě to nešlo. Márvinův (pozn. aut.: myšlen je zde bubeník skupiny PBM) kolega textař na naši žádost napsal text s tím, že když ho nevyužijeme, nechá si ho. Díky němu jsem se na písničku podíval z jiné perspektivy a konečně vytvořil vlastní text, ve kterém zůstalo jen to „ouvej jouvej“. A poselství? Asi že by se každý měl aspoň pokusit posuzovat svou situaci z jiné perspektivy.

Závěrečný song první strany Fotrovo fáro je hitovka s textem, k němuž vlastně nemám co dodat, ani na co se ptát. Byla to pravděpodobně improvizace, jak to zpíváš v úvodní sloce „Se s tim nebudu srát/už na to mám nárok/Trčim tu jak drát/a drbu si háro/O čem to mám psát?/Tak třeba Fotrovo fáro,“ nebo za tím bylo něco složitějšího? Píseň jste vydali i na singlu, a sice také na gramodesce. Co si od toho slibujete a jak se prodává? Ta verze je jiná než na albu nebo jste si prostě udělali jen radost?
Fotrovo fáro je jedna z těch bezstarostných letních písniček, jaké je tím těžší otextovat, čím víc o tom člověk přemýšlí. Chvíli jsem to chtěl dokonce napsat v maďarštině. Na(ne)štěstí, neumím moc maďarsky. Co se týče singlu i všeho ostatního, my si nic neslibujeme. V roce 2017 nás oslovil pan Herák (mj. z Vychcaných Knedlíků, Galantů a Balada Baru, poz. Kul.), abychom přispěli dvěma písněmi na sampler pražských kapel, který vyjde na kazetě. No a loni už bylo zřejmé, že z toho nejspíš sejde, a přišlo nám škoda povedených nahrávek songů Fotrovo Fáro a Tady jede VT Marvin z Kuřeho studia (Pavel „Kuře“ Hejč, kdo nezná, UTFG, poz. Kul.). Tak jsme vydali virtuální singl – sběratelskou sérii nařezaných kusů pneumatiky (s barvitou historií), na nichž je kód ke stažení. Pár jich ještě máme a stojej 20 korun. Na vinyl jsme songy nahráli znovu, to bylo ostatně v plánu od začátku.

vt-martin-2 Druhou stranu desky otvírá Gottodlak 4: Návrat Gottodlaka. Pokud vím, sága o Gottodlakovi začala na vašem třetím albu Přirození před dlouhými sedmnácti lety. Dočkáme se ještě pokračování?
Gottodlačí sága je od začátku plánovaná jako pentalogie, takže ano, ještě bude minimálně jeden díl. Po Gottodlakovi, Grüss Gott!/Nazdar Karle!, Pomstě Gottodlaka a Návratu Gottodlaka se můžeme těšit na Gottodlak 5: Gottentot. Osudy gottodlaka a nepokousaného Rockyho ve světě po Gottokalypse vyvrcholí v epickém finále ve stylu Karla a Richarda Wágnerových, chybět nebude ani pravý Božský Karel. Plánujeme to vydat jako speciální edici všech pěti písní. A kdo ví, pak by mohl přijít třeba prequel, gottodlakův origin ze 60. let. Gottodlačí série mě baví, umožňuje mi dát průchod mojí guilty pleasure fascinaci jedinou skutečnou ikonou české popkultury. Spoluhráči zase mají prostor vyřádit se hudebně a zahrát si občas nějaký ten jazzrock.

Přiznám se, že ačkoli song Hovada boží je velmi svižný, text jsem nedokázal uchopit či analyzovat. Napadl mě jen biblický verš z Kazatele, že všechno je marnost, vanitas. Vnímám to správně, že to prostě je taková malá depka z toho, že jako lidstvo nevíme, kam jdeme? Anebo jsi to jen nevěděl ty při psaní textu?
Bibli bych do toho netahal, text je jako mnoho mých dalších písniček pokusem vyrovnat se s negativními pocity, které přináší život v přelidněném velkoměstě a každodenní strasti MHD. Lidi jsou prostě hnusní, hluční a je jich hodně, člověk by si měl ale občas připomenout, že je taky „lidi“.

Na Bolestína mi textově navazuje hitovka Přejel jsem fízla z druhé strany desky, kde zpíváš: „Ale zdá se, že každý dnes může být fízl/náhle to zapadá/Moh to bejt fízl/účtenkovej/nebo ten fízl/softwarovej/či jinej fízl/libovolnej/zkrátka občan angažovanej.“ Máš tedy pocit, že doba se nám po téměř třiceti letech po plyšpuči (sametu) začíná zase trochu vyvracet z kloubů?
Přejel jsem fízla, píseň s rádiovými ambicemi se zcela nerádiovým textem myšlenkově navazuje možná spíš na Exekutora. Titulní slogan nás napadl nějak okamžitě, text vyjadřuje naše znepokojení tendencemi k navrácení minulých pořádků a obnově „hodnot“, jako je fízlování, udávání, práskání a bonzáctví.

vt-martin-4 Pobavil mě Můj boj, což není odkaz na dílo Adolfa H., nýbrž zpětná sebereflexe a pokus o rekonstrukci toho, jak se člověk, jenž v osvěžovně přebral, snaží dostat rychle a bezpečně domů noční MHD, a samozřejmě marně.  Takže otázka na tělo: napsal si to na jeden zátah po jednom takovém tvém marném boji, anebo si skládal komponenty textu postupně a s přispěním historek od kamarádů?
Můj boj je koláž našich skutečných historek z cest domů, zejména mých a Pítrsových, basák Čedok totiž obvykle moudře přespává ve zkušebně a bubeník PBM chodívá pěšky, a je-li to nutné, odpočine si na chodníku. Všechno se to někdy stalo, žádná fikce. Jelikož bydlím na odlehlém konci Prahy a ze zásady či fóbie nejezdím taxíkem, nemívám o podobné příběhy nouzi.

Jaký máš vztah k metalu? Otázka je to vlastně trochu řečnická, protože odpověď dostávám zavírákem alba Metal a smích…
Patos je vlastně vždycky aspoň trochu směšný, ale v metalu je to dotažené k dokonalosti. Miluji metal, stejně jako se velmi rád směju. V 15 až 16 letech jsem skutečně na český metal chodil, pochopitelně i na Arakain a Brichtu. Jeho hlášky z koncertu na Barče z roku 1986, který mám stále někde nahraný na irácké kazetě, z hlavy jen tak nedostanu, např. „Času je málo a písniček spousty.“ Do textu jsem natlačil, co se vešlo, většinou jsou to doslovné citace, od motivačních proslovů Vlasty Henycha přes rádoby metalovou Lucii Bílou v bordelovém prádélku po opravdu pitomý film Horká Kaše, parafrázované úryvky z písní Törr, Vitacit, Arakain, Warfare nebo Venom. Ale nenech se mýlit, když se punk bere smrtelně vážně, je úplně stejně srandovní. Název Metal a smích je koneckonců odpověď na nejmenovaný hit skupiny Plexis, vymyslel to Čedok a chtěli jsme to napsat už dávno.

vtmarvin-celej-obal_1 Zadní strana vaší desky se dá použít jako hra Není důležité vyhrát, ale prohrát. Stačí k tomu jen kostka, pravidla, která jsou uvnitř desky, parta kámošů a pivo a další pochutiny. Kdo přišel na nápad obohatit album společenskou hrou s věčným punkovým poselstvím a jak dopadli beta testeři hry pánové Hruška, Flaška, Kaktus, Houba a Rajče? Byla to velká kocovina?
Já teď vlastně nevím, koho to napadlo… „Není důležité vyhrát, ale prohrát“ je márviní motto už drahně let. Když jsme vymýšleli název pro desku, patřilo od začátku k favoritům, zvlášť poté, co jsme se vyrovnali s tím, že prostý název „Karel Gott“ by nám asi neprošel. Výhodou vinylu je také velký čtvercový obal se spoustou prostoru a kombinaci hrací deska/desková hra prostě nešlo odolat. Hra samotná vznikala velmi spontánně, doladili jsme ji při soustředění před nahráváním v chalupě pana Rajčete. Já vlastně hry nesnáším, vadí mi na nich ta povinná soutěživost a nutnost osvojit si komplikovaná pravidla. Cílem naší hry je ale prohrát, a s tím odpadá potřeba někoho porazit, člověk se uvolní a jen si užívá. Přes den jsme hráli písničky a v noci hru, k tomu jsme samozřejmě dost pili, ale spíš než kocovina nás ohrožovalo, že se při hře zalkneme smíchy. Doufám, že se budete bavit stejně.


Bukureští se projdete na náměstí Míru

Dnes v 07:16

U příležitosti předsednictví Rumunska v Radě Evropské unie se ve výstavních prostorách radnice na náměstí Míru, v těsné blízkosti Rumunské ulice, koná výstava Procházky Bukureští.

EPOS 257: Dýmová hora

16. dubna 2019 v 16:25

Jak dnes v Praze žijí lidé bez domova? Někdy stačí odbočit z ulice, přelézt plot a ocitnout se uprostřed skryté periferie. Výstava představí jedno takové místo v Praze na Třebešíně, kterému jeho obyvatelé říkali Dýmová hora.

Panochovo kvarteto ve lhoteckém kostele

16. dubna 2019 v 08:41

Benefiční koncert klasické hudby pořádá v pondělí 27. května od 19 hodin farnost při kostele Panny Marie Královny míru v Praze – Lhotce.

Výstava: Malešická průmyslová oblast

14. dubna 2019 v 06:45

Malešická průmyslová oblast je převážně součástí katastrálního území Malešice. Malou částí zasahuje do katastru Strašnice, Hostivař, Štěrboholy a Kyje. Administrativně spadá pod městskou část Praha 10, Praha 14 a Praha 15.

Pavlína Jíšová zve na křest a koncert

12. dubna 2019 v 08:04

Folková zpěvačka Pavlína Jíšová vydává své již desáté album.

Iluze a Skutečnost Gabriely Kryl v Galerii 9

11. dubna 2019 v 09:30

Výstava Gabriely Kryl – Iluze a Skutečnost bude k vidění zdarma v Galerii 9 od 16. dubna.

Barvou, tlakem, žárem, tahem. Výstava v Bílém domě

11. dubna 2019 v 06:38

Od středy 17. dubna můžete v Bílém domě, U Meteoru 6, Praha 8 – Libeň, navštívit výstavu, kterou pořádá Praha 8 a Střední odborná škola uměleckořemeslná. Výstava potrvá do 21. června.

Letní kino v Praze 13 za týden

9. dubna 2019 ve 20:31

Technologicko-informační centrum Cyberdog, které bylo na základě návrhu Davida Černého a Tomáše Císaře otevřeno vloni v listopadu, spouští projekt Letního kina. V úterý 16. dubna uvidíte kultovní sci-fi film Tima Burtona Mars útočí! s Jackem Nicholsnem, Annette Beningovou a Piercem Brosnanem...

Další články
Nahoru