Není chrápání jako chrápání. Syndrom spánkové apnoe postihuje až pětinu populace, příčin je několik

Představte si situaci, kdy jdete k lékaři na ORL protože vás i partnera trápí každodenní chrápání. Lékař vás prohlédne a vy se dozvíte, že trpíte dechovými pauzami. Právě ty jsou prvotním příznakem syndromu obstrukční spánkové apnoe (OSAS). Apnoe tak představuje závažnější zdravotní rizika, kdežto prosté chrápání je vnímáno jako kosmetická záležitost.   

„Platí, že pokud člověk vnímá svůj spánek jako nekvalitní, opakovaně se budí nebo je buzen partnerem pro silné chrápání, je upozorňován okolím na přítomnost dechových pauz, přes den pozoruje zvýšenou únavu, usíná při běžných činnostech, jakými jsou třeba sledování televize a četba, nebo v horším případě má i mikrospánky při řízení automobilu, je vyšetření ve spánkové laboratoři více než nutné,“ vysvětluje Miloš Kotulek. 

Na vzniku syndromu má vliv nadváha 

Chrápání samo o sobě nepřináší žádná zdravotní rizika. Příčinou může být zhoršená nosní průchodnost, častěji však zúžení horních cest dýchacích v oblasti hltanu.  

„Složitější je to u syndromu obstrukční spánkové apnoe. Jedná se o přítomnost dechových pauz v průběhu spánku, které trvají alespoň 10 vteřin a jsou doprovázeny snížením saturace (množství kyslíku v krvi, pozn. aut.),“ upozorňuje Kotulek s tím, že je nutné vyhledat specialistu v oblasti spánkové medicíny.

Na základě vyšetření, které se zaměřuje na počet dechových pauz za hodinu, stanoví lékař apnoe/hypopnoe index, dle kterého jsou pacienti rozdělováni do třech základních skupin syndromu obstrukční spánkové apnoe. 

Pět až 15 dechových pauz za hodinu znamená lehký stupeň apnoe, 15 až 30 pauz střední stupeň a více než 30 dechových pauz těžký stupeň apnoe. 

Příčinou v tomto případě bývá částečné či úplné uzavření dýchacích cest ve spánku v důsledku snížení svalového napětí hltanu. Častý výskyt dechových pauz může být varovným signálem zvláště v případě, pokud jsou doprovázeny i dalšími příznaky. Doktor Kotulek uvádí například vliv nadváhy či obezity. 

„Na základě velkého množství studií je bez pochyby prokázáno, že právě nadváha se velmi významně podílí na vzniku a rozvoji chrápání i OSAS,“ říká. Režimová opatření, která vedou k redukci tělesné hmotnosti, by měla být prvním a zásadním krokem u každého pacienta s chrápáním či přítomností dechových pauz. Snížení tělesné hmotnosti o 10 procent vede podle Kotulka samo o sobě ke zmírnění obtíží pacientů o polovinu. 

„Dechové pauzy obecně zhoršují průběh kardiovaskulárních, neurologických, plicních i endokrinologických onemocnění a pacienti se syndromem obstrukční spánkové apnoe mají mnohem vyšší riziko vzniku infarktu, diabetu nebo třeba cévní mozkové příhody,“ uvádí pardubický odborník.   

Způsob léčby se odvíjí od závažnosti obtíží 

První kontakt pacienta probíhá na všeobecné ORL ambulanci, kde je odebrána podrobná anamnéza, provede se komplexní ORL vyšetření a pacientovi je doporučen další postup, který většinou sestává z polygrafického vyšetření spánku (zjištění míry obtíží pacienta, pozn. aut.). Následně je pacient vyšetřen v poradně, kde je seznámen s výsledky vyšetření a je stanoven další postup diagnostické či terapeutické péče. Dle výsledků vyšetření, míry obtíží a v neposlední řadě i dle přání pacienta je určen individuální plán sloužící k následné léčbě. 

Dle dosud zveřejněných dat z odborné literatury trpí syndromem obstrukční spánkové apnoe přibližně čtyři procenta populace, přičemž muži jsou postiženi třikrát až čtyřikrát častěji než ženy. „Nové výzkumy však ukazují, že procento pacientů s OSAS bude v populaci mnohem vyšší, až dvacet procent. To nejspíše souvisí s moderním stylem života, sedavým zaměstnáním a narůstající obezitou,“ dodává Kotulek.