Některým Pražanům teče z kohoutků 15 tisíc let stará voda
28. května 2013 09:00
Přidejte si nás na domovskou ŽELIVKA
Praha je zásobována ze 75 % z úpravny vody Želivka. Tento zdroj je využíván od roku 1972, kdy byla po sedmi letech dokončena vodní nádrž Švihov. V souvislosti tím, jak se Praha rozrůstala a přibývalo v ní obyvatel, došlo v roce 1987 k více než dvojnásobnému zvýšení kapacity Želivky.
Její výhodou je nejen značná kapacita, ale také nízká energetická náročnost. Upravená voda je totiž dopravována do Prahy gravitačním způsobem. Takto „z kopečka“ teče voda štolovým přivaděčem o délce zhruba 52 kilometrů a průměru přes 2,5 metru.
KÁRANÝ
Zhruba čtvrtinu domácností Prahy zásobuje úpravna vody Káraný. Tento druhý nejvýznamnější zdroj metropoli se odlišuje tím, že čerpá podzemní vodu. Odhaduje se, že voda z artéských studní má stáří přes 15 tisíc let. Voda odpovídá svým složením, po jednoduché úpravě odželezněním, požadavkům na vodu pro přípravu kojenecké stravy.
V káranské vodárně se smíchává s vodou z Jizery a po důkladné úpravě se distribuuje do Prahy, především do jejích severních částí. Komplex káranské vodárny, který se stal architektonickou a historicky cennou dominantou na břehu Labe, se podařilo dodnes skvěle zachovat.
Přitom první hektolitry vody doputovaly do Prahy již v roce 1914. Město tak nemuselo oproti některým jiným evropským velkoměstům trpět během války na nedostatek cenné tekutiny. Možná právě dostatek čisté a pitné vody způsobil, že Prahu nedecimovaly tyfové epidemie.
Pro dobrou představu o výkonnosti vodárny v Káraném slouží fakt, že už před zhruba sto lety se čerpalo 880 litrů za sekundu z 567 studní. Dnes se čerpá ze soustavy 680 vrtaných studní podél řeky Jizery a kapacita celého systému se během století moc nezměnila. Je zhruba 900 litrů za sekundu, i když kapacita všech káranských zdrojů je zhruba dvojnásobná.
PODOLÍ
Vodárna v Podolí byla postavena v letech 1927 až 1929 podle projektu architekta Antonína Engela. Ten má mimo jiné na svědomí urbanistické řešení velké části Dejvic.
V 50. letech minulého století letech bylo rozhodnuto o rekonstrukci a dostavbě vodárny prakticky do dnešní podoby. Až do poloviny sedmdesátých let docházelo k postupnému navyšování výkonu až na 2850 litrů za sekundu.
Osud vodárny byl dlouho nejistý. V souvislosti s výstavbou vodárny na Želivce se dokonce uvažovalo o ukončení její činnosti.
Do krásné stavby se vkládalo minimální množství prostředků a provozní opravy se prováděly za plného výkonu jen v nejnutnější míře, potřebné k udržení zdroje v provozu.
K odstavení vodárny však nedošlo a v devadesátých letech tu probíhala rozsáhlá rekonstrukce. „Vodárna až do roku 2002 zásobovala především Staré Město a celkově se na výrobě pitné vody pro Prahu podílela asi dvanácti procenty,“ sdělila Marcela Dvořáková ze společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK). Od povodní v roce 2002 slouží podolská vodárna jako rezervní zdroj pro metropoli.
