Nejslavnější český rybář stráví letošní rok v české přírodě
24. dubna 2015 08:58
Přidejte si nás na domovskou Je toto místo opravdu pro ryby vhodné?
Určitě ano, voda tu proudí, je tu ale i stojatá voda, nachází se tu spousta balvanů, což nabízí pstruhům úkryt, mají hodně přírodní potravy a hlavně je tu minimum kormoránů. To je obrovské pozitivum, protože v dnešní době rybožravých predátorů nesmírně přibývá. Špatně se s tím bojuje, i legislativně, musíme ryby co nejvíc chránit. Největším predátorem jsme však bezesporu my, ne každý k rybám přistupuje tak, jak by měl, tento horní úsek Labe naštěstí patří mezi ty, kde se každá ryba musí vrátit do vody, aby mohla potěšit další rybáře a oko návštěvníků. Sami uvidíte, jaké jsou to nádherné ryby, o délce až 70 km, takové trofejní ryby se v České republice málokde vidí.
Říkal jste, že tito pstruzi vyrostli v umělých zařízeních, proč to nejde jinak?
Jediná šance, jak se k těmto rybám dostat, je umělý odchov. Bohužel, přirozená reprodukce – a to platí i pro další druhy ryb, i pro štiky či kapra, je složitá. Díky rybářům, kteří je odchovávají, máme šanci vracet ryby do divoké přírody. Bez nich by bylo vůbec otázkou, zda by pstruzi ve volné přírodě vůbec přežili.
Co plánujete na letošní rok?
Loni jsem strávil 9 měsíců mimo ČR, natáčel jsem po celém světě, a to velkou sérii pro ČT a Discovery Channel. Letos mám na programu dva velké projekty v Česku. Třináctidílný je pro děti, natáčím ho s dvěma dětmi, desítiletým Lvíčkem a jedenáctiletou Aničkou. Putuji s nimi po českých krajích a ukazuji jim, jak se v české přírodě chovat, jak žít a přežít, základy bushcraftu, rozdělat oheň, jak si postavit přístřešek, co je a není v české přírodě k jídlu, poznávat stromy a rostliny, aby je to částečně vedlo od počítačů zpátky do přírody. Druhým projektem je česká podoba Rybích legend, týká se velkých ryb, žijících na území České republiky.
Jste rád, že natáčíte zase jednou doma?
Čím častěji jsem mimo naši republiku, tím víc si uvědomuji, jak ji miluji. Ještě před deseti lety bych si dovedl představit, že bych mohl žít jinde, ale dnes vím, že se nikdy neodstěhuji. Kde se člověk narodí, dostane se mu to do srdce. Českou přírodu nám přitom může závidět minimálně celá Evropa. Je jen otázka jak dlouho se to ještě udrží. Tlak na přírodu je čím dál větší. I tady například vidím na břehu spoustu odpadků, věřím ale, že za to mohou jen jednotlivci.
